Carpenterův
ladný styl, který zejména v úvodu filmu propojuje klidné širokoúhlé záběry
do plynulých sekvencí, kontrastuje s jeho brutální politikou. Obdobně jako
ve filmu ONI ŽIJÍ ustavuje tvůrce jasný protiklad hrdinů a těch druhých, ale
ztotožnění diváka s hrdinovým „komandem smrti“ není snadné.
Nebuduje v nás nenávist vůči upírům, odráží ji pouze v jednání postav.
Osobní motivace hrdiny (trauma z dětství) překračuje rutinní žánrový
prvek: nesměřuje proti upírům samotným, ale proti nejednoznačnosti (otcovo zatajení kousnutí upírem). Upíři představují zcela odlidštěné protivníky, kteří
jsou vybíjeni se štítivostí („chcípni, kryso!“). Jsou mezi ně „demokraticky“
vmíchány i ženy (motiv mysogynie) a pokud se hlavní
upír – původem kacířský kněz z Čech – občas pokusí zpochybnit oprávněnost
násilí na upírech (hrdina označovaný jako „křižák“), nijak ho to nepolidští.
Proti
postmodernímu světu, ve kterém má každý pravdu, staví Carpenter regresivní svět
vylidněné pouště, ve kterém se nenacházejí žádní
civilisté a volba je jasná: nakopat zadek druhé straně. V takovém světě je legitimní i mučení, protože hrdina se nemýlí; vynutí si
přiznání z kněze, protože Vatikán pravdu tradičně zatajuje. Než zášť k upírům
je tak u hrdiny (tvůrce?) palčivější zášť k církvi, neboť ta ztělesňuje
hřích hrdinova otce, pokrytectví, složitost. Postava níže postaveného
vatikánského kněze se nakonec promění v hrdinova akčního parťáka a potvrdí
tak tvůrcovo téma věrnosti mezi muži. Opačný průběh má hrdinův vztah k jeho
pravé ruce, která příznačně tají poranění způsobené ženou měnící se
v upírku a propadá jejímu vlivu (láska k ženě jako zrada). Ve finále
na pomezí patosu, ironie a cynismu dodrží hrdina etický kodex lovců upírů, když
bývalému druhovi slíbí, že ho jako upíra zabije, ale dá mu náskok, aby se
pokusil o útěk. Padlého druha nahradí napraveným knězem… Carpenterova vize
je nakonec složitější, k odstupu od hrdiny přispívá i obsazení herce
Woodse jako alfa-samce v kožené bundě. Fantazie o rázné politice pracující
třídy je tvůrcem možná zpochybněna, spíše ale ne. Po UPÍRECH přišli DUCHOVÉ
MARSU: fantazie na stejné téma, ale už zřetelně mýtotvorná. [viděno
v komerční televizi]
