Mistrovství v českém filmu 2025

Pokud vás ještě zajímá, který český film byl vloni nejmistrovštější, dozvíte se to…

Výroční ceny jsou dávno staré zprávy, přesto symbolicky se začátkem mistrovství světa v plivání, padání a tahání času zahajuji druhý ročník jiného mistrovství, ve kterém filmování neznamená zneužívání pravidel pro vlastní prospěch, ale stále ještě umění.

První ročník se mi vymknul z rukou, když jsem přepálil délky textů a tím i turnajem strávený čas. Vtip, kterým poměřuji kulturní statky, jako by šlo o sportovní turnaj, dostává druhou šanci pod podmínkou, že už není třeba poučovat české producenty a tvůrce o dramaturgii. Sice rádi hřeší na chronickou setrvačnost a svatou trpělivost tuzemského diváka, ovšem doplatí na to nejen Marta Ferencová, ale celá produkce pro kina, ponížená do role uvaděčů před vraty předplatitelských platforem.

OSINA ONLINE

Ne každý souzní s novými pořádky, byť se sotva jedná o důležité hráče. Ze 71 majoritně českých filmů s rokem vzniku alespoň 2024, jež vloni zanechaly sebemenší stopu v našich kinech, jich za branami turnaje zůstalo hned tucet, protože je nenajdete na žádné legální streamovací platformě. Litovat lze zejména absence snímku PACHOVÁ STOPA Zuzany Piussi, přestože už byla mezitím uvedena v televizi. Zbylí „propadlíci“ byli příliš malí pro kurátory platforem KVIFF a dafilms, nebo příliš špatní pro velekněžky dramaturgie z konzumních platforem počínaje Netflixem – jemuž nejde o český film, ale pouze o komerčně prověřené projekty, jež využívá jako nástroj své propagace.

Pokud se „nepovedlo dostat“ na Netflix producentovi snímku KOŘENOVÝ VĚZEŇ, bůhvíproč tím na virtuální život po kině zanevřel a vymyslel si přiboudlé fyzické variace s flashdisky a VHS. Přitom ještě stále existují transakční platformy, které nesoudí filmy podle kvality či komerční úspěšnosti a jsou otevřené všem - pokud povinně zaplatíte externímu „agregátorovi“, aby vám soubor s filmem převedl na standard platformy (Apple TV), nebo se vstupní investici vyhnete, ale vynaložíte na to svůj čas a know-how (YouTube Film, dříve Google Play). To, že na síti stále chybí film uvedený před 7 měsíci do kin a přitom podstatný, jak ukázaly výroční ceny, není otázka na distributora, ale producenta: zda nedělá opět drahoty, když přijde řeč na online.

PROČ VLASTNĚ?

S neúčastí POHÁDEK PO BABIČCE můj turnaj ovšem nepadá, protože animovaná tvorba jen velmi zřídka překoná limity diváckého cílení a užitého umění… Když pominu důvody, které jsem udal před rokem, má pro mě smysl investovat enormní čas do přehlídky kompletní tuzemské produkce. Sice si tím zkracuji život pro podstatnější filmy, ale sledování těch tuzemských je svého druhu terapií, protože (1) při nich netříštím pozornost čtením podtitulků, případně odposlechem původní verze, a můžu vnímat filmové kvality díla přesně tak, jak je tvůrce zamýšlel. Zároveň (2) jsem schopen rozklíčovat kulturní a společenské souvislosti, ze kterých dílo vzešlo, lépe než zahraniční divák, ani v tomto smyslu  se neztratí nic v překladu (stinnou stránkou výhody mohou být vlastní předsudky národního insidera). A tuzemská kinematografie skýtá také (3) další vrstvu poznání toho, co znamená být Čechem: o čem filmy točíme, jak skrze ně filtrujeme skutečnost, jak filmem myslíme a jak s filmem zacházíme. 

LOŇSKÉ REFLEXE                   

Vloni jsem postavil mistrovství na soutěži garantů, nebo institucí kvality, podle toho, jak dobře pro zpozdilého diváka „předpovídají“ cenu děl, která v jejich interním žebříčku skončila nejvýše. Předem jsem koncept garantů podezíral ze samoúčelnosti, protože jsem tušil, jak dopadne: čím je širší referenční skupina, tím ve výsledku bezcennější. Pro druhý ročník vyřazuji z měřítek kvality peněženky diváků kin, protože jako indikátor kvality nejenže neobstály, ale byly vyloženě kontraproduktivní. Zároveň vykazuji z okruhu dobrých ukazatelů hlasování na ČSFD, které už sice vykazuje kladnou korelaci mezi číselnou hodnotou a kvalitou, ale ne dost přesvědčivou na to, aby kompenzovala jalovost této referenční skupiny. Vinou malé (nejen) genderové vyváženosti a bordelu kulturních válek nepodává věrný obraz návštěvníků kin, a neobstojí ani jako úzká, butiková výspa diváků, na to má stále příliš obecný vkus – mix povrchní poučenosti a hlubokého neporozumění. Navíc se komunita databáze kvalitativně mění s počtem hlasujících pro konkrétní film: stovku členů hlasujících o malém filmu tvoří jiná sorta diváků než deset tisíc hlav podepsaných pod hodnocením velkého titulu z nabídky Netflixu.

Přicházejí čísla. Všech 57 titulů roku 2024, které splnily podmínky účasti v turnaji, jsem seřadil do žebříčku podle mého hodnocení a ten srovnal se žebříčky vytvořené podle jiných měřítek. Pokud je vezmu vzestupně od nejmenší míry korelace – podobnosti mezi žebříčky jako datovými řadami –, obstál nejhůře ukazatel úspěšnosti v kinech se zápornou korelací (-0,4). Už s kladnými hodnotami ho následovaly měřítka hlasování databáze (0,3), výsledků výročních cen a autorského hlediska, jež selektuje kandidáty podle předchozí historie režisérů. Nejvěrnější obraz mělo podat hodnocení kvalit pohledem Rady Státního fondu audiovize (0,6), což nezní úplně důvěryhodně, když mnou preferovanou šestnáctku filmů vloni opanovalo hned 13 z košů autorských tipů a favoritů výročních cen, zatímco vkus Rady se mi jevil jednou jako příliš komisní, jindy po srsti trendů (Jarcovjáková PRO WOKE). Je ale třeba vzít do úvahy, že klíčové favority „vykradly“ Radě právě výroční ceny.  

Dále platilo, že zatímco Česká televize podpořila nějakou formou – za logo na plakátu – necelou polovinu účastníků mistrovství, její podíl mezi osmifinalisty turnaje vzrostl na více než tři pětiny. Naopak žánr dokumentu se jako indikátor kvality neosvědčil, protože je jednodušší jej natočit a má sklon „obsluhovat“ před-filmovou skutečnost, případně své hrdiny z řad VIP, umění a sportu (podíl na produkci okolo dvou pětin, podíl v Top 16 těsně nad 30%). Lépe na tom byly filmy (spolu)režírované ženami, které měly stejný podíl v Top 16 jako dokumenty, přestože se na celkové produkci roku podílely pouze z necelé čtvrtiny. Na filmech v první čtyřce mého žebříčku – KONEC SVĚTA, NOČNÍ KLID, ROK VDOVY, OD MARCA DO MÁJA – se podílela jedna žena a dva vznikly s podporou ČT. Tím, že televize nás všech se málo mýlí v tom, které tvůrce podpoří, je v rámci pomocných ukazatelů nejlepším indikátorem; na rozdíl od některých režisérek se ocitla ve spodních patrech mého žebříčku jen aristokratickým omylem.

Sluší se dodat, že uvedená analýza má smysl jen do míry, že považujete mé hodnocení za bernou minci. Hodnota názoru referenční skupiny v určení kvality díla sice roste nepřímou úměrou s její velikostí, ale samozřejmě platí, že čím více se skupina blíží suverénovi, tím spíše může v úsudku ustřelit. Větší skupiny pak vyhlazují extrémy jednotlivců do společensky přijatelné, ale málo zajímavé roviny.                    

FILMY ROKU 2025

Seznam 59 nominovaných děl (řazených sestupně dle jejich úspěšnosti v kinech):

 

VYSVĚTLIVKY

DAT = hlasování na ČSFD uvádím už pouze pro informaci.

SFA (KČ) = hlasování Rady SFA včetně udělené podpory v tisících korun. Zopakuji, že výše dotace není přímo úměrná umělecké kvalitě, ale po překročení prahu kvality díla odráží udělená částka velikost distribuce a předpokládanou návštěvnost. Mnou citovaná hodnocení Rady je nutno brát s rezervou, protože se u filmů roku 2025 střetla nová metodika hodnocení filmů s tou starší, tehdy ještě dosluhující. Zatímco ve starších výzvách se parametr kvality – ne jediný, podle něhož se dotace udělují – dal snadno určit jako „umělecká, dramaturgická a/nebo programová kvalita“, v novém vzoru výzev se posuzování kvality rozbředlo, aby ve výsledku umožnilo dobře dotovat filmy, které sice umělecky nevládnou, ale zapadají do priorit Fondu typu podpory rodinné produkce. (Vzal jsem v potaz kritéria „Relevance projektu ve vztahu k výzvě“ a „Potenciál pro publikum“, druhé jen proto, že je nejvíce hodnocené, a jejich součet ponížil o 20%, aby jejich maximální hodnotu 50 bodů ze sta šlo srovnávat s max. 40 body umělecké kvality ze starších dotačních výzev).

CEN = koeficient hodnotící relativní úspěšnost daného díla při výročních cenách Český lev a České filmové kritiky (součet za všechny filmy dává dohromady 100% a vychází z mé vlastní metodiky nacenění vítězství a nominací v jednotlivých kategoriích obou cen).

DIS / TV = pro informaci údaje o českém distributorovi díla a případné záštitě od televizní stanice (ať už v roli koproducenta, nebo před-kupce televizních a/nebo streamovacích práv, pokud tím televize získala kredit v podobě loga na plakátu ke kino-distribuci, případně v titulcích díla).

SYSTÉM TURNAJE

Základem budiž rozlosování vybraných filmů do 5 skupin po šesti účastnících. Losovat budu náhodným výběrem ze šesti barevných košů, kdy každý koš má svého garanta kvality a bude v každé ze skupin turnaje zastoupen jedním filmem:

ZLATÝ >> Protože filmů úspěšných při výročních cenách je relativně málo, obsadil jsem nejprve tento koš pěti tituly, které v tomto měřítku obstály nejlépe: SBORMISTR, KARAVAN, FRANZ, dále LETNÍ ŠKOLA, 2001 a RADĚJI ZEŠÍLET V DIVOČINĚ. 

ČERVENÝ >> Z titulů, které zbyly po výběru do Zlatého koše, se do Červeného nominovala pětice s nejvyšším hodnocením kvalit dle Rady SFA. Výše popsané úpravy v metodice Fondu a přednost ve výběru pro Zlatý koš vedly k výběru, který se jeví jako mírně obskurní: CUKRKANDL se potkává se SATAN KINGDOM BABYLON a přihlíží tomu TA DRUHÁ VIRTUÁLNÍ PŘÍTELKYNĚ. ŠTĚSTÍ A DOBRO VŠEM. 

MODRÝ >> Z titulů, které zbyly po výběru do Zlatého a Červeného koše, jsem do Modrého zařadil pět, jež „nominovali“ mnou vybraní kritici, bráno podle hlasování dotyčných pro Ceny filmové kritiky. Jedná se o osobnosti, jejichž názor považuji za podstatný, a zároveň ze tří snímků, pro které v 1. kole hlasovali, se našel alespoň jeden, který nefiguroval ve výše uvedených koších, nebo ve výběrech jiných kritiků, kteří dostali přednost (proto zde některé z vážených jmen chybí). Ti vyvolení jsou neautorizovanými garanty následujících filmů bez ohledu na to, zda daný titul zvolili za rok 2025 na prvním, druhém, nebo "až" třetím místě: DŮM BEZ VÝCHODU (Vladimír Hendrich), NA PLECH (Kamil Fila), NIKDO MĚ NEMÁ RÁD (Jaromír Blažejovský), VELKÝ VLASTENECKÝ VÝLET (Josef Vomáčka), VEŘEJNĚ PROSPĚŠNÉ PRÁCE (Martin Šrajer).

ZELENÝ >> Z titulů, které zbyly po výběru do Zlatého, Červeného a Modrého koše, jsem do Zeleného zařadil pět, které na základě svého hlasování na ČSFD „nominovali“ vybraní členové databáze. Podobně jako u Modrého koše jsem vybral ty, kteří splňují kompetenční nároky a zároveň ohodnotili minimálně 4 hvězdami film, jehož se neujal nikdo jiný: NA DRUHÉ STRANĚ LÉTA (JFL), OSM MILIMETRŮ RODINY (Matty), STVŮRY (Douglas), ŠVÁBI (Marigold), TONY MÁ PLÁN (Bebacek). 

ŽLUTÝ >> Tituly, které propadly předchozími síty, budou zredukovány do konečné pětice účastí ve 3 nominačních předkolech. V každém z předkol budou spolu soutěžit dvojice titulů nasazené metodou Davida a Goliáše, tedy z opačných pólů žebříčku podle úspěšnosti v kinech. Vrchní Goliáš se nazývá VYŠEHRAD DVJE a je v koši lichý, postupuje tedy rovnou do druhého předkola. Není cílem vybrat z titulů Žlutého koše ty nejlepší, svou roli v jejich osudu sehraje právě model nasazení; tím, že nenašly garanta kvality, musejí snést trochu křivdy. Navíc pokud bych se byl býval rozhodl pro redukovanou formu mistrovství, žluté tituly bych nechal stranou a šetřil čas. 

RŮŽOVÝ >> Abych učinil zadost i našeptávačům, kteří za garanty kvality považuji seriálovou, případně jinou tvorbu mimo kina, zařadil jsem do zvláštního koše pět titulů, jež se zúčastní poměřování ve skupinách, ale možnost postupu jim bude upřena – platonicky se poměří s celovečerní produkcí, jen abych zjistil, oč kina přicházejí. S jejich výběrem jsem se tak příliš netrápil a ze seznamu pro hlasování Cen filmové kritiky v kategorii Mimo kino vybral nejkratší stopáže: jakkoli jsou celovečerní film a desetihodinový seriál oba audiovizuálními díly, vzhledem k obřím rozdílům v délce je nepovažuji za souměřitelné kategorie. Zároveň se nezdá, že by vybraná díla byla málo reprezentativní: POTÍŽISTKY se v hlasování 1. kola CFK umístily na 3. místě, PŘÍPADY JIŘÍHO MARKOVIČE na 6. místě a navíc mají dobré kritické zastání, stejně jako KINGDOM COME: DELIVERANCE II CINEMATIC CUT, zatímco minisérie MOLOCH si vyloženě říká o konfrontaci s jistým prohlášením, že v jeho případě není “nutná shovívavost v duchu ‚na Česko dobré‘ “. MY BUDOVATELÉ NOVÉ REPUBLIKY nejsou také do počtu.

Jakmile se Žlutý koš zeštíhlí na pět zástupců, bude rozlosováno 25 filmů a 5 zástupců televizní či jiné tvorby do 5 skupin po šesti, načež z každé z nich postoupí do osmifinále dvě díla a ze zbylých šťastných poražených dalších šest na základě nejvyššího skóre napříč skupinami. Následovat bude klasický vyřazovací pavouk, přičemž každý ze čtvrtfinalistů bude zhlédnut celkem dvakrát a finalisté ještě potřetí. Pokud některý z filmů uvidím alespoň ze 60 minut a dál už nebude k vydržení, vyřadím ho z mistrovství (DNF); totéž, přestane-li platit podmínka dostupnosti na streamovací platformě (DNS).

P.S. Cenu pro nejlepšího distributora na trhu udělím už nyní, stává se jím Aerofilms pro největší počet filmů ve čtyřech výběrových koších: jak v absolutních číslech, tak podílem výběrových filmů na distribučním portfoliu. Cinemart si vysloužil druhé místo tím, že přivedl do kin dva nejoceňovanější filmy roku, jakkoli hrál jinak na jistotu (zbytek jeho distribuční nabídky zůstal mimo výběr a každý z filmů měl podporu některé z televizí). Třetí místo patří těsně ekipě malých distributorů, kteří naplnili výběrové koše ze čtvrtiny, zatímco loňský šťastný premiant Bontonfilm vyšel nyní naprázdno. Velký podíl projektů bez televizního krytí vypovídá více o neochotě říci NE, než otevřenosti vůči dílům pro vysílatele příliš ošemetným (NA PLECH).