Etický problém alkoholu v kinosále má zcela pragmatický základ. Byl jsem svědkem toho, kdy i Nejvyššímu divákovi klesala hlava únavou po skleničce vína, kterou vypil ještě před představením při společenské příležitosti v prostorách kina. V rámci možností se zachoval příkladně: obětoval asi čtvrthodinu děje, aby šlofíčkem vyhnal únavu a mohl plně vnímat vyústění díla. Je to rozhodně lepší řešení než přemáhat únavu a riskovat, že si udělám špatný, podrážděností ovlivněný úsudek, zvláště pokud promítané dílo nesplňuje obvyklá měřítka kvality a přede mnou jako divákem začnou vyvstávat fantomy zdánlivě očividných, iritujících vad, jež se při dalším zhlédnutí mohou ukázat jako naprosto iluzorní...
V prosinci se v nabídce Ponrepa objevily dva snímky, oba shodou okolností sovětské, které na ochmeleného či ovíněného diváka kladou zcela rozdílné nároky. Zatímco jeden (Klimovův) by svými silnými až hrubými efekty probudil i mrtvého, ten druhý (Jutkevičův) představuje přesně ten druh podívané, jež unaveného či obecně nepřipraveného diváka dokáže dráždit. Zvolna plynoucí vyprávění s repetitivním děním a velmi výlučnou, manýristickou stylizací tvoří efekty nikoli v jednotlivých obrazech, ale kumulováním nálady, stylu a významů a jejich pozvolným vývojem s tím, jak se posunuje dramatický kontext. Je to přesně ten druh filmu, kdy i patnáct minut spánku může přerušit jemné předivo gradovaného efektu. Alkoholem zapijte dokonané, dobré představení.
***
Z nepřeberného množství příkladů, které dějiny filmu
nabízejí, se v sále promítaly:
[01] JDI A
DÍVEJ SE (Klimov, SU 1985)
[02] OSTROV
NA PEVNÉ ZEMI (Eleková, HU 1969)
[03] DOCELA
MALÁ POVÍDKA (Jutkevič, SU 1969)
[04] CHUDOBKA
(Ranódy, HU 1976)
[05] KŘIK
(Sassová, PL 1983)
[06] A
CO KDYŽ JE TO LÁSKA? (Rajzman, SU 1961)
[07] DLOUHÁ
CESTA (Kaulen, CL 1967)
[08] ECCE
HOMO HOMOLKA (Papoušek, CS 1969)
[09] VRAŽDA
ING. ČERTA (Krumbachová, CS 1970)
[10] HLEDANÝ - HLEDANÁ (Bareja, PL 1973)
