Cannes 2013

Stejně jako vloni odkazuji na kritické ankety k filmům hlavní soutěže festivalu v Cannes. V rámci ankety časopisu Screen mám za nejvíce relevantní názory amerického kritika Dennise Lima, v rámci ankety Le film francais pak hodnocení Stéphana Delormeho z Cahiers du Cinéma.

Obecně se soutěž letošního ročníku jeví ve srovnání s tou loňskou jako klidnější a nudnější. Mezi nejlepší se zařadily nové filmy čínského tvůrce Ťia Čang-kchea a bratří Coenů a překvapivě i vítězný snímek soutěže, ADÉLIN ŽIVOT Abdala Latífa Kešiše. Naopak není překvapením, že mezi nejslabší patřil film Dána Nicolase Windinga Refna (tvůrce DRIVE) a jedním z nejpřeceňovanějších bude novinka od Itala Paola Sorrentina. U obou se jedná o potvrzení tendence.

Stejně jako vloni jsem měl možnost vidět dva ze soutěžních filmů. Poslední film francouzského tvůrce Arnauda Desplechina sice úplně neohromí, ale americký hrdina a krajina představují svěží odbočku od jeho domácích filmů: i když film pojednává o psychoanalýze, není v něm ani stopa po hysterii. Klidný hrdina (výborný Benicio del Toro), klidný film.

Film výše uvedeného Čang-kchea je rovněž svého druhu odbočkou: sice se to nabízí vzhledem k tématu (růst násilí v čínské společnosti), i tak se ale explicitní zobrazení násilí naprosto vymyká módu „uměleckých filmů“, který násilí typicky vynechává nebo esteticky aranžuje. Můj osobní problém s takovým přístupem je trojí: velmi názorné násilí postupně ztrácí na "otřesnosti", vyvolává poněkud jiný druh očekávání (kdy to znovu přijde) a má sklon redukovat postavy na tělesné schránky - k čemuž ještě přispívá povídková struktura vyprávění, dále umenšující životní prostor postav. Obraz násilí ve společnosti tak vyzní poněkud deterministicky: jako nutné vyústění.

O filmech obou tvůrců někdy příště…