Pokud vás ještě zajímá, který český film byl vloni nejmistrovštější, dozvíte se to…
Výroční ceny jsou dávno staré zprávy, přesto symbolicky se začátkem
mistrovství světa v plivání, padání a tahání času přivádím na svět druhý
ročník jiného mistrovství, ve kterém filmování neznamená zneužívání pravidel pro vlastní prospěch, ale stále ještě ctnost.
První ročník se mi vymknul z rukou, když jsem přepálil délky textů a nad ním strávený čas. Hříčka, v jejímž rámci poměřuji kulturní statky, jako by šlo o sportovní turnaj, dostává novou šanci pod podmínkou, že už není třeba poučovat české producenty/tvůrce o dramaturgii. Sice rádi hřeší na chronickou setrvačnost a svatou trpělivost tuzemského diváka, ovšem doplatí
na to nejen Marta Ferencová, ale celá produkce pro kina, zredukovaná do role úslužných
uvaděčů před vraty SVOD platforem.
OSINA ONLINE
Ne každý souzní s novými pořádky, byť se sotva jedná o
důležité hráče. Ze 71 majoritně českých filmů s rokem vzniku alespoň 2024, jež vloni zanechaly sebemenší stopu v našich kinech, jich za branami turnaje zůstalo hned tucet, protože je nenajdete na žádné legální streamovací platformě. Litovat můžete zejména absence snímku PACHOVÁ STOPA Zuzany
Piussi, přestože už byla mezitím uvedena v televizi. Zbylí „propadlíci“ byli
příliš malí pro kurátory platforem KVIFF a dafilms, nebo příliš špatní pro velekněžky
dramaturgie z velkých SVOD platforem počínaje Netflixem – platformou, které nejde
o český film, ale pouze o komerčně prověřené projekty, jež využívá jako nástroj
své propagace.
Pokud se producentovi „nepovedlo dostat“ na Netflix jeho film
KOŘENOVÝ VĚZEŇ, bůhvíproč tím na virtuální život po kině zanevřel a vymyslel přiboudlé
fyzické variace s flashdisky a VHS. Přitom ještě stále existují TVOD platformy,
které nesoudí filmy podle kvality či komerční úspěšnosti a jsou otevřené všem: pokud ovšem povinně zaplatíte za služby externího „agregátora“, aby vám soubor
s filmem přizpůsobil dané platformě (Apple TV), nebo se vstupní investici vyhnete,
ale vynaložíte na to svůj čas a know-how (YouTube Film, dříve Google Play). To, že
na síti stále chybí snímek přes 7 měsíci uvedený do kin a kvalitami
podstatný, jak ukázaly výroční ceny, není otázka na distributora, ale hlavního producenta, zda nedělá drahoty, když přijde řeč na online.
PROČ VLASTNĚ?
S neúčastí POHÁDEK PO BABIČCE můj turnaj ovšem nepadá, protože animovaná tvorba jen velmi zřídka překoná limity diváckého cílení a užitého umění… Když pominu důvody, které jsem udal před rokem, má pro mě smysl investovat enormní čas do přehlídky kompletní tuzemské produkce. Sice si ze života vytlačuji podstatnější filmy, ale sledování těch tuzemských je svého druhu terapií, protože (1) při nich netříštím pozornost čtením podtitulků, případně odposlechem původní verze, a můžu naplno vnímat filmové kvality díla tak, jak je tvůrce zamýšlel. Zároveň (2) dokážu lépe než zahraniční divák rozklíčovat kulturní a společenské souvislosti, ze kterých dílo vzešlo, tedy ani v tomto smyslu neztratí film nic v překladu (stinnou stránkou výhody může být past předsudků, do kterých se chytám jako národní insider). A konečně nabízí tuzemská kinematografie (3) další vrstvu poznání toho, co znamená být Čechem: o čem filmy točíme, jak skrze ně filtrujeme realitu ulice, kam před ulicí utíkáme, jak s filmem zacházíme a filmem myslíme.
LOŇSKÉ REFLEXE
Vloni jsem mistrovství postavil na soutěži garantů, nebo
institucí kvalit, podle toho, jak dobře pro zpozdilého diváka „předpovídají“ kvalitu
děl, které v jejich interním hodnocení skončily nejvýše. Už předem jsem
koncept garantů podezíral ze samoúčelnosti, protože jsem tušil, jak to celé
dopadne: čím širší referenční skupina, tím ve výsledku bezcennější. Pro
druhý ročník ze skupiny garantů vyřazuji populaci všech diváků kin, protože jako
indikátor kvality nejen neobstála, ale byla vyloženě kontraproduktivní. Zároveň
vykazuji ze skupiny relevantních ukazatelů hlasování na ČSFD, u níž je korelace
mezi číselnou hodnotou a kvalitou sice už kladná, ale ne natolik, aby vynahradila
jalovost této referenční skupiny. Vinou malé (nejen) genderové vyváženosti a bordelu
kulturních válek nepodává věrný obraz návštěvníků kin, a neobstojí ani jako
malá, elitní výspa diváků, protože její vkus je stále příliš obecný – mix
povrchní poučenosti a hlubokého neporozumění. Navíc se komunita z databáze kvalitativně
mění s počtem hlasujících pro konkrétní film, neboli stovku členů
hodnotících malý titul tvoří jiná sorta lidí než deset tisíc podepsaných pod
hodnocením velkého filmu z nabídky Netflixu.
Přicházejí čísla. Všech 57 titulů roku 2024, které splnily podmínky účasti v turnaji, jsem seřadil do žebříčku podle mého hodnocení a ten srovnal se žebříčky vytvořené podle jiných měřítek. Pokud je vezmu vzestupně od nejmenší míry korelace – podobnosti mezi žebříčky jako datovými řadami –, dopadl nejhůře „garant“ úspěšnosti v kinech se zápornou korelací (-0,4). Už v kladných hodnotách je následovalo hodnocení podle databáze (0,3), výsledků obou výročních cen a mojí selekce na základě autorského hlediska (historie režisérů). Nejvěrnější obraz pak podalo hodnocení uměleckých kvalit názorem Rady Státního fondu audiovize (0,6), což nezní úplně důvěryhodně, vzhledem k tomu, že mnou vybranou šestnáctku vloni opanovalo 13 titulů z košů autorských tipů a favoritů výročních cen, zatímco vkus Rady se jevil jednou jako příliš komisní, jindy po srsti aktuálních trendů (Jarcovjáková pro woke). Je ovšem třeba vzít do úvahy, že klíčové favority „vykradly“ Radě právě výroční ceny a že se k Fondu hlásí primárně tituly, které mají šanci u ní uspět, tedy lepší polovina tuzemské produkce.
Dále platilo, že zatímco Česká televize podpořila nějakou
formou – za logo na plakátu – necelou polovinu účastníků mistrovství, její
podíl mezi osmifinalisty turnaje vzrostl na více než tři pětiny. Žánr dokumentu se
oproti tomu jako indikátor kvality neosvědčil, protože obecně má tendenci spíše
tlumit expresivní možnosti kinematografie a „obsluhovat“ před-filmovou skutečnost,
případně své hrdiny z řad VIP, umění a sportu (podíl na produkci okolo dvou
pětin, podíl v Top 16 těsně nad 30%). Lépe jsou na tom filmy (spolu)režírované
ženami, které měly stejný podíl v Top 16 jako dokumenty, přestože se na
celkové produkci roku podílely pouze z necelé čtvrtiny. Na filmech v první
čtyřce mého žebříčku – KONEC SVĚTA, NOČNÍ KLID, ROK VDOVY, OD MARCA
DO MÁJA – se podílela jedna žena a dva vznikly s podporou ČT. Tím, že NAŠE
televize se úplně nemýlí v tom, které tvůrce podpoří, je v rámci pomocných
ukazatelů nejlepším indikátorem, protože na rozdíl od některých režisérek se ve
spodních patrech mého žebříčku vyskytla jen aristokratickým omylem.
Sluší se dodat, že výše uvedená analýza má smysl jen do
míry, že považujete mé hodnocení za bernou minci. Hodnota názoru referenční
skupiny sice roste nepřímou úměrou s její velikostí, ale samozřejmě platí,
čím více se skupina ukrajuje směrem k suverénovi, tím spíše může v úsudku ustřelit; zato větší skupiny vyrovnávají extrémy jednotlivců do
společensky přijatelné, ale málo zajímavé roviny.
FILMY ROKU 2025
Seznam 59 nominovaných děl (řazených sestupně dle jejich
úspěšnosti v kinech):
VYSVĚTLIVKY
DAT = hlasování na ČSFD uvádím už pouze pro
informaci.
SFA (KČ) = hlasování Rady SFA včetně udělené
podpory v tisících korun. Zopakuji, že výše dotace není přímo úměrná
umělecké kvalitě, při splnění prahu kvality díla odráží udělená částka velikost
distribuce a předpokládanou návštěvnost. Mnou citovaná hodnocení Rady je nutno brát
s rezervou, protože se u filmů roku 2025 střetla nová metodika hodnocení
filmů s tou starší, tehdy ještě dosluhující. Zatímco ve starších výzvách se
parametr kvality – ne jediný, podle něhož se dotace udělují –, dal snadno
identifikovat jako „umělecká, dramaturgická a/nebo programová kvalita“,
v novém vzoru výzev se posuzování kvality rozbředlo, aby ve výsledku bylo možno dotovat bodře filmy, které velkým uměleckým meritem zjevně nevládnou, ale
zapadají do priorit Fondu typu podpory rodinných filmů. (Konkrétně jsem vzal
v potaz kritéria „Relevance projektu ve vztahu k výzvě“ a „Potenciál
pro publikum“, druhé jen proto, že je nejvíce hodnocené, a jejich součet
ponížil o 20%, aby jejich maximální hodnotu 50 bodů ze sta šlo srovnávat
s max. 40 body umělecké kvality ze starších dotačních výzev).
CEN = koeficient hodnotící relativní úspěšnost
daného díla při výročních cenách Český lev a České filmové kritiky (součet za
všechny filmy dává dohromady 100% a vychází z mého interního nacenění vítězství
a nominací v jednotlivých kategoriích obou cen).
DIS / TV = pro informaci údaje
o českém distributorovi díla a případné záštitě od televizní stanice (ať už v
roli koproducenta, nebo před-kupce televizních a/nebo streamovacích práv, pokud
tím televize získala kredit v podobě loga na plakátu ke kino-distribuci,
případně v titulcích díla).
SYSTÉM TURNAJE
Základem budiž rozlosování vybraných filmů do 5 skupin po šesti
účastnících. Losovat budu náhodným výběrem ze šesti barevných košů, kdy
každý koš má svého garanta kvality a bude v každé
ze skupin turnaje zastoupen jedním filmem:
ZLATÝ >> Protože filmů úspěšných při výročních cenách je
relativně málo, obsadil jsem nejprve tento koš pěti tituly, které v tomto
měřítku obstály nejlépe.
ČERVENÝ >> Z titulů, které zbyly po výběru do Zlatého koše,
se do Červeného nominovala pětice s nejvyšším hodnocením kvalit dle Rady SFA. Výše popsané úpravy v metodice Fondu a
přednost, kterou dostal Zlatý koš, vedly k výběru, který se jeví jako
mírně obskurní: CUKRKANDL potkává SATAN KINGDOM BABYLON. Dobře jim tak.
MODRÝ >> Z titulů, které zbyly po výběru do Zlatého a Červeného koše, jsem do Modrého zařadil pět, jež „nominovali“ mnou vybraní kritici, bráno podle jejich hlasování pro Ceny filmové kritiky. Jedná se o osobnosti, jejichž názor považuji za podstatný, a zároveň ze tří snímků, pro které v 1. kole hlasovali, byl alespoň jeden, který nefiguroval ve výše uvedených koších a/nebo ve výběrech zbylých kolegů (proto některý/-á z vážených kritiků zde může chybět). Ty vybrané považuji na neautorizované garanty následujících filmů bez ohledu na to, zda daný titul zvolili za rok 2025 jako první, druhý, nebo "až" třetí nejlepší: DŮM BEZ VÝCHODU (Vladimír Hendrich), NA PLECH (Kamil Fila), NIKDO MĚ NEMÁ RÁD (Jaromír Blažejovský), VELKÝ VLASTENECKÝ VÝLET (Josef Vomáčka), VEŘEJNĚ PROSPĚŠNÉ PRÁCE (Martin Šrajer).
ZELENÝ >> Z titulů, které zbyly po výběru do Zlatého, Červeného
a Modrého koše, jsem do Zeleného zařadil pět, které na základě svého hlasování
na ČSFD „nominovali“ vybraní členové databáze. Podobně jako u Modrého
koše jsem vybral ty, kteří splňují kompetenční nároky a zároveň ohodnotili minimálně 4 hvězdami film, jehož se neujal nikdo jiný: NA DRUHÉ
STRANĚ LÉTA (JFL), OSM MILIMETRŮ RODINY (Matty), STVŮRY (Douglas), ŠVÁBI (Marigold),
TONY MÁ PLÁN (Bebacek).
ŽLUTÝ >> Tituly, které propadly předchozími síty, budou zredukovány do konečné pětice účastí ve 3 nominačních předkolech. V každém z předkol budou spolu soutěžit dvojice titulů nasazené metodou Davida a Goliáše, tedy z opačných pólů žebříčku podle úspěšnosti v kinech. Vrchní Goliáš se nazývá VYŠEHRAD DVJE a je v koši lichý, postupuje tedy rovnou do druhého předkola. Není cílem vybrat z titulů Žlutého koše ty nejlepší, svou roli v jejich osudu sehraje faktor rozlosování: tím, že si nenašly svého garanta kvality, musejí snést trochu křivdy. Navíc, pokud bych se byl býval rozhodnul pro redukovanou formu mistrovství, žlutými tituly bych se nyní vůbec nezabýval.
RŮŽOVÝ >> Abych učinil zadost i našeptávačům, kteří za garanty
kvality považuji seriálovou, případně jinou tvorbu mimo kina, zařadil jsem do
zvláštního koše pět titulů, jež se zúčastní poměřování ve skupinách, ale možnost
postupu jim bude upřena – poměří se s celovečerní produkcí, jen abych zjistil,
oč kina přicházejí. S jejich výběrem jsem se proto příliš netrápil a ze seznamu
pro hlasování Cen filmové kritiky v kategorii Mimo kino vybral ty s nejkratší
stopáži; jakkoli jsou celovečerní film a desetihodinový seriál oba
audiovizuálním dílem, přece je vzhledem k obřím rozdílům v délce nepovažuji na souměřitelné kategorie. Zároveň se nezdá, že by vybraná díla byla málo reprezentativní:
POTÍŽISTKY se v hlasování 1. kola CFK umístily na 3. místě, PŘÍPADY JIŘÍHO
MARKOVIČE na 6. místě a navíc mají mocné kritické zastání, stejně jako KINGDOM
COME: DELIVERANCE II CINEMATIC CUT, zatímco minisérie MOLOCH si vyloženě říká o
konfrontaci s jistým prohlášením, že v jeho případě není “nutná
shovívavost v duchu ‚na Česko dobré‘ “.
Jakmile se Žlutý koš zeštíhlí na pět zástupců, bude
rozlosováno 25 filmů a 5 zástupců televizní či jiné tvorby do 5 skupin po
šesti, načež z každé z nich se kvalifikují do osmifinále dvě díla a ze
zbylých šťastných poražených dalších šest na základě nejvyššího skóre napříč
skupinami. Následovat bude klasický vyřazovací pavouk, přičemž každý ze
čtvrtfinalistů bude zhlédnut celkem dvakrát, finalisté třikrát. Pokud některý z
filmů uvidím alespoň ze 60 minut a dál už nebude k vydržení, vyřadím ho
z mistrovství (DNF); totéž, přestane-li platit podmínka dostupnosti na
streamovací platformě (DNS).
P.S. Cenu pro nejlepšího distributora na trhu udělím už nyní, stává se jím Aerofilms pro největší počet filmů ve čtyřech výběrových koších: jak v absolutních číslech, tak podle podle relativního zastoupení výběrových filmů v jejich distribučním portfoliu. Cinemart si druhé místo vysloužil tím, že přivedl do distribuce dva nejoceňovanější filmy roku, byť jinak hraje dost na jistotu (zbytek jeho nabídky zůstal mimo výběr, žádný film nebyl bez televizní podpory). Třetí místo patří těsně ekipě malých distributorů, kteří výběrové koše naplnily ze čtvrtiny, zatímco loňský šťastný premiant Bontonfilm vyšel tentokrát naprázdno. Jeho otevřenost vůči projektům bez televizního krytí stále více vypovídá o neochotě říci NE, než o zvláštní otevřenosti vůči dílům pro vysílatele příliš ošemetným (NA PLECH).
