Pokud vás ještě zajímá, který český film byl vloni nejmistrovštější, dozvíte se to…
Výroční ceny jsou už dávno staré zprávy, přesto symbolicky se začátkem
mistrovství světa v plivání, padání a tahání času zahajuji druhý
ročník jiného mistrovství, ve kterém filmování neznamená předstíranou újmu, ale stále ještě umění.
První ročník se mi vymknul z rukou, když jsem přepálil délky textů a tím i turnajem strávený čas. Vtip, kterým poměřuji kulturní statky, jako by šlo o sportovní turnaj, dostává druhou šanci pod podmínkou, že už není třeba poučovat české producenty a tvůrce o dramaturgii. Rádi hřeší na chronickou setrvačnost a svatou trpělivost tuzemského diváka, ovšem nedoplatí
na to pouze Marta Ferencová, nýbrž celá produkce pro kina, ponížená do role uvaděčů před vraty předplatitelských platforem.
OSINA ONLINE
Ne každý souzní s novými pořádky, byť se sotva jedná o
důležité hráče. Ze 71 majoritně českých filmů s rokem vzniku alespoň 2024, jež vloni zanechaly sebemenší stopu v našich kinech, jich za branami turnaje zůstalo hned tucet, protože je nenajdete na žádné legální streamovací platformě. Litovat lze zejména absence snímku PACHOVÁ STOPA Zuzany
Piussi, přestože už byla mezitím uvedena v televizi. Zbylí „propadlíci“ byli
příliš malí pro kurátory platforem KVIFF a dafilms, nebo příliš špatní pro velekněžky
dramaturgie z konzumních platforem počínaje Netflixem – jemuž nejde
o český film, ale pouze o komerčně prověřené projekty, jež využívá jako nástroj
své propagace.
Pokud se „nepovedlo dostat“ na Netflix producentovi snímku KOŘENOVÝ VĚZEŇ, bůhvíproč tím na virtuální život po kině zanevřel a vymyslel si přiboudlé fyzické variace s flashdisky a VHS. Přitom ještě stále existují transakční platformy, které nesoudí filmy podle kvality či komerční úspěšnosti a jsou otevřené všem - pokud povinně zaplatíte externímu „agregátorovi“, aby vám soubor s filmem převedl na standard platformy (Apple TV), nebo se vstupní investici vyhnete, ale vynaložíte na to svůj čas a know-how (YouTube Filmy, dříve Google Play). To, že na síti stále chybí film uvedený do kin už před sedmi měsíci a přitom podstatný, jak ukázaly výroční ceny, není otázka na distributora, leč jeho producenta: zda opět nedělá drahoty, když přijde řeč na online. Stará škola.
PROČ VLASTNĚ?
S neúčastí POHÁDEK PO BABIČCE můj turnaj nepadá, protože animovaná tvorba jen zřídka překoná limity diváckého cílení a užitého umění… Když pominu důvody, jež jsem udal před rokem, investovat enormní čas do přehlídky celé tuzemské produkce mi dává smysl. Sice si tím zkracuji život pro podstatnější filmy, ale sledování těch českých je svého druhu terapií, protože (1) při nich netříštím pozornost čtením podtitulků, nebo odposlechem původní verze, a můžu vnímat filmové kvality díla přesně takové, jaké je tvůrce zamýšlel. Zároveň (2) jsem schopen rozklíčovat kulturní a společenské souvislosti, ze kterých dílo vzešlo, lépe než zahraniční divák, tedy ani v tomto smyslu se neztratí nic v překladu (stinnou stránkou mohou být předsudky na straně národního insidera). A tuzemská kinematografie také nabízí (3) další vrstvu poznání toho, co znamená být Čechem: o čem filmy natáčíme, jak skrze ně filtrujeme realitu, jak filmem myslíme a jak s ním zacházíme.
LOŇSKÉ REFLEXE
Vloni jsem postavil mistrovství na soutěži garantů, nebo institucí kvality, podle toho, jak dobře pro návštěvníka z vesmíru indikují cenu děl, která v jejich interním porovnání skončila nejvýše. Už předem jsem koncept garantů podezíral ze samoúčelnosti, protože jsem tušil, jak dopadne: čím je referenční skupina širší, tím ve výsledku bezcennější. Pro druhý ročník vyřazuji z měřítek kvality peněženky diváků kin, protože jako indikátor kvality nejenže neobstály, ale byly vyloženě kontraproduktivní. Zároveň vykazuji z okruhu dobrých ukazatelů hlasování na ČSFD, které už sice vykazuje kladnou korelaci mezi číselnou hodnotou a kvalitou, ale ne dost přesvědčivou na to, aby kompenzovala jalovost této referenční skupiny. Vinou malé (nejen) genderové vyváženosti a bordelu kulturních válek nedává věrný obraz návštěvníků kin, a neobstojí ani jako výběrová výspa diváků. Identita komunity se výrazně mění s počtem hlasujících pro konkrétní dílo: stovka členů hodnotících malý film jsou jiní lidé než ti, kteří se svým názorem podepsali pod velký titul z nabídky Netflixu.
Přicházejí čísla. Všech 57 titulů roku 2024, které splnily podmínky účasti v turnaji, jsem seřadil do žebříčku na základě mých preferencí a ten srovnal se žebříčky vytvořenými podle jiných měřítek kvality. Výpočtem míry korelace - podobnosti datových řad - jsem zkoumal, nakolik dané externí měřítko dobře či špatně předpovídá to, jak se filmy budou líbit mně. V tomto ohledu obstál nejhůře ukazatel úspěšnosti v kinech se zápornou korelací -0,4; už s kladnými hodnotami ho následovaly měřítka hlasování členů databáze (0,3), výsledků výročních cen a autorského pohledu, který vybírá filmy na základě předchozí historie jejich tvůrců. A papírově vůbec nejvěrnější obraz podalo hodnocení kvalit pohledem Rady Státního fondu audiovize (0,6), což ale nezní úplně důvěryhodně, když uvážím, že do osmifinále mého loňského turnaje se dostalo hned 13 zástupců z košů autorských tipů a výročních cen. Vkus Rady se mi jevil jednou jako příliš komisní, jindy po srsti trendů, ovšem je třeba vzít do úvahy, že klíčové filmy „vykradly“ Radě právě výroční ceny.
Dále platilo, že zatímco Česká televize podpořila nějakou formou – za logo na plakátu – necelou polovinu účastníků mistrovství, její podíl mezi osmifinalisty turnaje vzrostl na více než 60%. Naopak žánr dokumentu se jako indikátor kvality neosvědčil, protože je jednodušší jej natočit a má sklon „obsluhovat“ před-filmovou skutečnost, případně své hrdiny z řad VIP, umění a sportu (podíl na produkci okolo dvou pětin, podíl v Top 16 těsně nad 30%). Lépe na tom byly filmy režírované ženami, které se dostaly do Top 16 ve stejném počtu jako dokumenty, přestože se na celkové produkci roku podílely jen z necelé čtvrtiny. Z filmů v první čtyřce mého žebříčku – KONEC SVĚTA, NOČNÍ KLID, ROK VDOVY, OD MARCA DO MÁJA – natočila jeden žena a dva podpořila ČT. Televize nás všech se málo mýlí v tom, které tvůrce podpoří, a v rámci pomocných ukazatelů je nejlepším měřítkem; na rozdíl od některých režisérek se ocitla ve spodních patrech mého žebříčku jen omylem aristokratky.
Sluší se dodat, že uvedená analýza má smysl jen do míry, že považujete mé hodnocení za bernou minci. Hodnota názoru referenční skupiny v určení kvality díla sice roste nepřímou úměrou s její velikostí, ale samozřejmě platí, že čím více se masa zužuje směrem k suverénovi, tím snadněji může v úsudku ustřelit. Naopak větší skupiny vyhlazují extrémy jednotlivců do společensky přijatelné, ale málo zajímavé roviny.
FILMY ROKU 2025
Seznam 59 nominovaných děl (řazených sestupně dle jejich úspěšnosti v kinech):
VYSVĚTLIVKY
DAT = hlasování na ČSFD uvádím už pouze pro
informaci.
SFA (KČ) = hlasování Rady SFA včetně udělené
podpory v tisících korun. Zopakuji, že výše dotace není přímo úměrná
umělecké kvalitě, takže po splnění jistých minimálních nároků, jež dotační program klade na dílo, odráží udělená částka velikost
distribuce a předpokládanou návštěvnost. Mnou uvedená hodnocení Rady je nutno brát
s rezervou, protože se u filmů roku 2025 střetla nová metodika hodnocení
filmů s tou starší, ještě dosluhující. Zatímco ve starších výzvách se
parametr kvality – ne jediný, podle něhož se dotace udělují – dal snadno rozpoznat jako „umělecká, dramaturgická a/nebo programová kvalita“,
v novém modelu výzev se posuzování kvality rozředilo, aby ve výsledku umožnilo dobře dotovat filmy, které sice umělecky nevládnou, ale
zapadají do priorit Fondu typu podpory rodinné produkce. (Vzal jsem tak v potaz kritéria „Relevance projektu ve vztahu k výzvě“ a „Potenciál
pro publikum“, druhé proto, že je hodnocené nejvíce body, a jejich součet
ponížil o 20%, aby maximální hodnotu 50 bodů ze sta šlo srovnávat
s nejvýše 40 body za umělecké kvality podle starších dotačních výzev).
CEN = koeficient hodnotící relativní úspěšnost
daného díla při výročních cenách Český lev a České filmové kritiky (součet za
všechny filmy dává dohromady 100% a vychází z mé vlastní metodiky nacenění vítězství
a nominací v jednotlivých kategoriích obou cen).
DIS / TV = pro informaci údaje
o českém distributorovi díla a případné záštitě od televizní stanice (ať už v
roli koproducenta, nebo před-kupce televizních a/nebo streamovacích práv, pokud
tím televize získala kredit v podobě loga na plakátu ke kino-distribuci,
případně v titulcích díla).
SYSTÉM TURNAJE
Základem klání budiž rozlosování vybraných filmů do 5 skupin po šesti
účastnících. Losovat budu náhodným výběrem ze šesti barevných košů, kdy
každý koš má svého garanta kvality a bude v každé
ze skupin turnaje zastoupen jedním filmem:
ZLATÝ >> Protože titulů úspěšných při výročních cenách je
relativně málo, obsadil jsem nejprve tento koš pěti filmy, které v tomto
měřítku obstály nejlépe: SBORMISTR, KARAVAN, FRANZ, dále LETNÍ ŠKOLA, 2001 a RADĚJI ZEŠÍLET V DIVOČINĚ.
ČERVENÝ >> Z těch titulů, které zbyly po výběru do Zlatého koše, se do Červeného nominovala pětice s nejvyšším hodnocením kvalit dle Rady SFA. Výše popsané úpravy v metodice Fondu a právo první volby pro Zlatý koš vedly k výběru, který se jeví jako mírně obskurní: CUKRKANDL naráží na SATAN KINGDOM BABYLON a spolu tomu přihlížejí TA DRUHÁ VIRTUÁLNÍ PŘÍTELKYNĚ. Tož ŠTĚSTÍ A DOBRO VŠEM.
MODRÝ >> Z titulů, které zbyly po výběru do Zlatého a Červeného koše, jsem do Modrého zařadil pět, jež „nominovali“ mnou vybraní kritici, bráno podle hlasování dotyčných pro Ceny filmové kritiky. Jedná se o osobnosti, jejichž názor považuji za podstatný, a zároveň ze tří snímků, pro které v 1. kole hlasovali, se našel alespoň jeden, který nefiguroval ve výše uvedených koších, nebo ve výběrech jiných kritiků, kteří dostali přednost (proto zde některé z vážených jmen chybí). Ti vyvolení se stali neautorizovanými garanty těchto filmů bez ohledu na to, zda daný titul zvolili za rok 2025 na prvním, druhém, nebo "až" třetím místě: DŮM BEZ VÝCHODU (Vladimír Hendrich), NA PLECH (Kamil Fila), NIKDO MĚ NEMÁ RÁD (Jaromír Blažejovský), VELKÝ VLASTENECKÝ VÝLET (Josef Vomáčka) a VEŘEJNĚ PROSPĚŠNÉ PRÁCE (Martin Šrajer).
ZELENÝ >> Z těch titulů, které zbyly po výběru do Zlatého, Červeného
a Modrého koše, jsem do Zeleného zařadil pětici, kterou na základě svého hlasování
na ČSFD „zvolili“ elitní uživatelé této databáze. Podobně jako u Modrého
koše jsem vybral ty, kteří splňují kompetenční nároky a zároveň ohodnotili minimálně 4 hvězdičkami film, jehož se neujal nikdo jiný: NA DRUHÉ
STRANĚ LÉTA (JFL), OSM MILIMETRŮ RODINY (Matty), STVŮRY (Douglas), ŠVÁBI (Marigold) a TONY MÁ PLÁN (Bebacek).
Dodatek 18/7: Po upozornění, že Matty je zároveň jedním z kritiků podílejících se na složení Modrého koše, nahradil jsem ho uživatelem dobře známým jako Bluntman. Do koše se tak dostal film CO S PÉŤOU?.
ŽLUTÝ >> Tituly, které propadly předchozími síty, budou zredukovány do konečné pětice účastí ve třech nominačních předkolech. V každém z předkol budou spolu soutěžit dvojice titulů nasazené metodou Davida a Goliáše, tedy z opačných pólů žebříčku podle úspěšnosti v kinech. Vrchní Goliáš se nazývá VYŠEHRAD DVJE a je v koši lichý, postupuje tedy rovnou do druhého předkola. Není cílem vybrat z titulů Žlutého koše ty nejlepší, svou roli v jejich osudu sehraje právě model nasazení; tím, že nenašly garanta kvality, musejí snést trochu křivdy. Navíc pokud bych se byl býval rozhodl pro redukovanou formu mistrovství, žluté tituly bych rovnou nechal stranou a ušetřil čas.
RŮŽOVÝ >> Abych učinil zadost i našeptávačům, kteří za garanty
kvality považuji seriálovou, případně jinou tvorbu mimo kina, zařadil jsem do
zvláštního koše pět titulů, jež se zúčastní poměřování ve skupinách, ale možnost
postupu jim bude upřena – platonicky se poměří s celovečerní produkcí, jen abych zjistil,
oč kina přicházejí. S jejich výběrem jsem se proto příliš netrápil a ze seznamu
pro hlasování Cen filmové kritiky v kategorii Mimo kino vybral nejkratší
stopáže. Jakkoli jsou celovečerní film a desetihodinový seriál oba
audiovizuálními díly, vzhledem k obřím rozdílům v délce je nepovažuji za souměřitelné kategorie. Zároveň se nezdá, že by vybraná díla byla málo reprezentativní:
POTÍŽISTKY se v hlasování 1. kola CFK umístily na 3. místě, PŘÍPADY JIŘÍHO
MARKOVIČE na 6. místě a navíc mají dobré kritické zastání, stejně jako KINGDOM
COME: DELIVERANCE II CINEMATIC CUT, zatímco minisérie MOLOCH si vyloženě říká o
konfrontaci s jistým prohlášením, že v jeho případě není “nutná
shovívavost v duchu ‚na Česko dobré‘“. MY BUDOVATELÉ NOVÉ REPUBLIKY nejsou také do počtu.
Jakmile se Žlutý koš zeštíhlí na pět zástupců, bude rozlosováno 25 filmů a 5 zástupců televizní či jiné tvorby do 5 skupin po šesti. Do čtvrtfinále postoupí 5 vítězů skupin a 3 z titulů na druhých místech, které budou mít nejvyšší skóre napříč skupinami (díla mimo kino budou přeskočena). Následovat bude vyřazovací pavouček, přičemž každého ze čtvrtfinalistů zhlédnu celkem dvakrát a finalisty ještě potřetí.
P.S. Cenu pro nejlepšího distributora na trhu udělím už nyní, stává se jím Aerofilms pro největší počet filmů ve čtyřech výběrových koších: jak v absolutních číslech, tak podílem výběrových filmů na distribučním portfoliu. Cinemart si vysloužil druhé místo tím, že přivedl do kin dva nejoceňovanější filmy roku, jakkoli hrál jinak na jistotu (zbytek jeho distribuční nabídky zůstal mimo výběr a každý z filmů měl podporu některé z televizí). Třetí místo patří těsně ekipě malých distributorů, kteří naplnili výběrové koše ze čtvrtiny, zatímco loňský šťastný vítěz Bontonfilm vyšel nyní naprázdno. Velký podíl projektů bez televizního krytí vypovídá více o neochotě říci NE, než o otevřenosti vůči dílům pro vysílatele příliš ošemetným (NA PLECH).
