Motiv superhrdiny je trikem jak: oživit omšelé schema existenciálního dramatu dynamickým charakterovým prvkem (superhrdina jako alter ego), ozvláštnit psychologii akčními prvky (telekinetické schopnosti jako výraz frustrace), odůvodnit velkolepou scénu, jež cituje hollywoodské trháky a dobře prodává BIRDMANA v upoutávkách, osvobodit hrdinu z umělého dilematu film/divadlo jeho tělesnou proměnou. Než aby tvůrce dal přednost jednomu z efektů – duševnímu přeludu nebo jeho efektnímu zhmotňování –, ponechá si možnost obou. Proměna je pirueta: hrdina, který došel zklidnění a smíření se svou rodinou, jako by současně prožil psychotický záchvat… Druhý trik filmu spočívá ve formě vyprávění, kdy obrazy, jež oddělují hodiny času, jsou natočeny v jedné sekvenci a v jednom záběru; umožňuje to jednota místa v podobě divadla a jeho blízkého okolí. Tvůrce nekonečným pohybem své inscenace vyrábí umělé napětí a celkově podává zejména technický výkon. Absurdní hru drží pohromadě tím, že eskamotérsky vyvažuje patos komedií a neopustí svůj úzký rámec. BIRDMAN není MAGNOLIA; Iñárritu je mistrem prostřednosti. [viděno na kanálech HBO]
8. července 2016
BIRDMAN (Alejandro González Iñárritu, 2014)
Iñárritu je malý Spielberg z Indiewoodu, jeho
BIRDMAN je filmem o všem a o ničem (viz Rosenbaumova kritika ŘÍŠE SLUNCE). Je
charakterovou studií, satirou na Hollywood i na divadlo pro intelektuály, „infarktovým“ filmem o divadle (srovnej Cassavetesovu
PREMIÉRU). Carvera využije v citátu
i jako emblému snobství… Spielberg má ovšem svá osobní témata a
formální virtuozitu podřizuje vyprávění, zatímco mexický tvůrce především
potvrzuje svůj čich na snadno prodejné filmové události. Jedna z atrakcí filmu
spočívá v obsazení herce Keatona do role, jež zrcadlí jeho vlastní zkušenost
s kariérním útlumem a přitěžující rolí hollywoodského superhrdiny. Ale
právě BIRDMAN mu pomohl útlum překonat, což jen potvrzuje Iñárritova obchodního
génia; spojení se supermanským motivem hlubší opodstatnění nemá, protože
veskrze kineticky zaměřenému projektu propůjčuje herec především své tělo,
nikoliv nitro. Charismatický Keaton nebyl nikdy velkým charakterním hercem a
jeho hyperaktivní projev přesně vyhovuje potřebám hyperaktivního filmu.
Motiv superhrdiny je trikem jak: oživit omšelé schema existenciálního dramatu dynamickým charakterovým prvkem (superhrdina jako alter ego), ozvláštnit psychologii akčními prvky (telekinetické schopnosti jako výraz frustrace), odůvodnit velkolepou scénu, jež cituje hollywoodské trháky a dobře prodává BIRDMANA v upoutávkách, osvobodit hrdinu z umělého dilematu film/divadlo jeho tělesnou proměnou. Než aby tvůrce dal přednost jednomu z efektů – duševnímu přeludu nebo jeho efektnímu zhmotňování –, ponechá si možnost obou. Proměna je pirueta: hrdina, který došel zklidnění a smíření se svou rodinou, jako by současně prožil psychotický záchvat… Druhý trik filmu spočívá ve formě vyprávění, kdy obrazy, jež oddělují hodiny času, jsou natočeny v jedné sekvenci a v jednom záběru; umožňuje to jednota místa v podobě divadla a jeho blízkého okolí. Tvůrce nekonečným pohybem své inscenace vyrábí umělé napětí a celkově podává zejména technický výkon. Absurdní hru drží pohromadě tím, že eskamotérsky vyvažuje patos komedií a neopustí svůj úzký rámec. BIRDMAN není MAGNOLIA; Iñárritu je mistrem prostřednosti. [viděno na kanálech HBO]
Motiv superhrdiny je trikem jak: oživit omšelé schema existenciálního dramatu dynamickým charakterovým prvkem (superhrdina jako alter ego), ozvláštnit psychologii akčními prvky (telekinetické schopnosti jako výraz frustrace), odůvodnit velkolepou scénu, jež cituje hollywoodské trháky a dobře prodává BIRDMANA v upoutávkách, osvobodit hrdinu z umělého dilematu film/divadlo jeho tělesnou proměnou. Než aby tvůrce dal přednost jednomu z efektů – duševnímu přeludu nebo jeho efektnímu zhmotňování –, ponechá si možnost obou. Proměna je pirueta: hrdina, který došel zklidnění a smíření se svou rodinou, jako by současně prožil psychotický záchvat… Druhý trik filmu spočívá ve formě vyprávění, kdy obrazy, jež oddělují hodiny času, jsou natočeny v jedné sekvenci a v jednom záběru; umožňuje to jednota místa v podobě divadla a jeho blízkého okolí. Tvůrce nekonečným pohybem své inscenace vyrábí umělé napětí a celkově podává zejména technický výkon. Absurdní hru drží pohromadě tím, že eskamotérsky vyvažuje patos komedií a neopustí svůj úzký rámec. BIRDMAN není MAGNOLIA; Iñárritu je mistrem prostřednosti. [viděno na kanálech HBO]
