7. srpna 2016
CAPOTE (Bennett Miller, 2005)
Starší Millerův film se mi líbil o něco více než
HON NA LIŠKU, protože se jeho „monstrum“ ocitá přímo ve středu dramatu. Ovšem i zde jeho
výlučné rysy – vysoko posazený hlas, zženštilá gestikulace, manýra
v oblékání –, navozují dojem strnulosti, potlačeného výrazu. Capote si s narcismem sobě vlastním výlučnost
pěstoval a herec Hoffman tak napodobuje jiného "herce", stylizuje se do Capotovy sebestylizace,
což podle mě zbytečně pohlcuje část tvůrčí energie. Dramatická zápletka sice postupně manýru postavy oslabí, přiblíží ji životu – na rozdíl
od portrétu Du Ponta v HONU NA LIŠKU –, přesto platí, že
smyslem filmu je postava, ne svět mimo její bublinu. Téma se hledá
v minulosti a v "něčím" životopise.
Miller opět vypráví
příběh v pomalém tempu, aniž by vytvářel napětí nebo rozkrýval tajemství. Pozoruje historii, kterou přitom nutně inscenuje; nevidí Capotemu do hlavy. Pomyslný spor se vede
kolem toho, nakolik spisovatel pro své mistrovské dílo využil člověka, který si k němu vybudoval
důvěru. Mezi hrdinou a masovým vrahem Perrym,
antihrdinou reportážního románu CHLADNOKREVNĚ, se vytvoří citové pouto, které
Capote v jednom obraze nemilosrdně zneužije, aby získal klíčové
detaily pro svou knihu. Z filmu nepoznáme, kde opravdu končí náklonnost a začíná kalkul, jisté je pouze to, že roky se vlekoucí
případ, který oddaluje i dokončení knihy, spisovatele trvale poznamená... Zatímco se
film soustředí na rozporuplného literáta, jsou postavy vraha a spolupachatele odsunuty do vedlejších rolí v duchu liberální konvence:
jejich portréty změkčuje a zplošťuje souvislost trestu smrti.
I Capote sice v knize volí empatický přístup, jeho záběr je ale
širší, shromažďuje všechna syrová data ryze americké tragédie; na
rozdíl od filmu se zaměřuje na minulost pachatelů, nijak samozřejmou souhru mnoha předpokladů vraždy. Miller nerozporuje velikost knihy, nedělá ze
spisovatele poněkud vrtošivého kronikáře ani „vampýra“ cizích osudů, pouze v zákulisí vzniku knihy najde své malé
drama. Zabývá se i tím, že vrah se cítí být zrazen
názvem knihy, který před ním spisovatel – z ohledu, nebo z taktiky –
tajil. A Millerův styl toto drama pouze rozvážně servíruje. [viděno na DVD z půjčovny Radost]