Napomáhá tomu poněkud laxní scénář, který velkou roli při závěrečném obratu přisoudí fyzickému stavu hrdinky, jenž příliš zdůrazní její slabost a poznání nutnosti zmate prvkem nehody (náhody). Scénář odbyde i alternativní partnerské volby, kdy hrdince postačí pár dní – ne celý nový život –, aby poznala jejich zjevné vady. Zopakování původní volby je ovšem předurčeno i v hlubší rovině, jež souvisí s historickou, nikoliv fantaskní perspektivou filmu: svobodu volby ztěžuje hrdinčino mateřství, závazek v podobě dětí, které s mužem, jehož se snaží ze života vymazat, zplodí (z pohledu hrdinky již zplodili). V této souvislosti se ukazuje výbornou volbou obsazení herečky Turnerové, která je příliš mladá, ale dostatečně zralá na hrdinku po čtyřicítce, a zároveň hraje její dospívající verzi, na níž je sice „příliš stará“, to ale odpovídá subjektivnímu rázu cestování časem. Tělesně se vůbec nezmění, pouze působí vitálněji a radostněji; v podání herečky se ideálně spojí omlazený duch se životní a sexuální zkušeností. Žena s minulostí se vymyká mladistvé jalovosti střední školy a prudérnosti doby; přesto si zvolí nezralého muže, protože s ním bude mít děti. [viděno na DVD z půjčovny Radost]
6. srpna 2016
PEGGY SUE SE VDÁVÁ (Francis Coppola, 1986)
Coppolův film nepředstavuje nostalgii
praktikovanou, ale reflektovanou. Byť stále spadá do populární kinematografie,
ve srovnání s NÁVRATEM DO BUDOUCNOSTI nahlíží na nápravné možnosti „cestování
časem“ pesimisticky. Zemeckis pojal návrat do minulosti nehistoricky, když do
ní nechal vstoupit puberťáka, který ji nezažil: 50. léta připomínají zábavní
park. Oproti tomu se Coppolova hrdinka vrací do doby svého dospívání, kdy se
nejvíce tvaruje budoucí život, a nespokojena se svou přítomností se ji pokusí
změnit. Paradox filmu spočívá v tom, že i když zopakuje tutéž „chybu“,
přítomnost přece jen změní tím, že dostane možnost zakusit alternativní volby
(jejichž nevyužití by si za normálních okolností vyčítala). Zábavní ráz filmu
překlopí skepsi ve věci svobody volby do okázale šťastného konce, který je
v jistém smyslu podvodem: namísto manžela, statické až méněcenné postavy,
se změnilo vědomí hrdinky, jež si prošla katarzí druhé šance a na lepší život
de facto rezignovala.
Napomáhá tomu poněkud laxní scénář, který velkou roli při závěrečném obratu přisoudí fyzickému stavu hrdinky, jenž příliš zdůrazní její slabost a poznání nutnosti zmate prvkem nehody (náhody). Scénář odbyde i alternativní partnerské volby, kdy hrdince postačí pár dní – ne celý nový život –, aby poznala jejich zjevné vady. Zopakování původní volby je ovšem předurčeno i v hlubší rovině, jež souvisí s historickou, nikoliv fantaskní perspektivou filmu: svobodu volby ztěžuje hrdinčino mateřství, závazek v podobě dětí, které s mužem, jehož se snaží ze života vymazat, zplodí (z pohledu hrdinky již zplodili). V této souvislosti se ukazuje výbornou volbou obsazení herečky Turnerové, která je příliš mladá, ale dostatečně zralá na hrdinku po čtyřicítce, a zároveň hraje její dospívající verzi, na níž je sice „příliš stará“, to ale odpovídá subjektivnímu rázu cestování časem. Tělesně se vůbec nezmění, pouze působí vitálněji a radostněji; v podání herečky se ideálně spojí omlazený duch se životní a sexuální zkušeností. Žena s minulostí se vymyká mladistvé jalovosti střední školy a prudérnosti doby; přesto si zvolí nezralého muže, protože s ním bude mít děti. [viděno na DVD z půjčovny Radost]
Napomáhá tomu poněkud laxní scénář, který velkou roli při závěrečném obratu přisoudí fyzickému stavu hrdinky, jenž příliš zdůrazní její slabost a poznání nutnosti zmate prvkem nehody (náhody). Scénář odbyde i alternativní partnerské volby, kdy hrdince postačí pár dní – ne celý nový život –, aby poznala jejich zjevné vady. Zopakování původní volby je ovšem předurčeno i v hlubší rovině, jež souvisí s historickou, nikoliv fantaskní perspektivou filmu: svobodu volby ztěžuje hrdinčino mateřství, závazek v podobě dětí, které s mužem, jehož se snaží ze života vymazat, zplodí (z pohledu hrdinky již zplodili). V této souvislosti se ukazuje výbornou volbou obsazení herečky Turnerové, která je příliš mladá, ale dostatečně zralá na hrdinku po čtyřicítce, a zároveň hraje její dospívající verzi, na níž je sice „příliš stará“, to ale odpovídá subjektivnímu rázu cestování časem. Tělesně se vůbec nezmění, pouze působí vitálněji a radostněji; v podání herečky se ideálně spojí omlazený duch se životní a sexuální zkušeností. Žena s minulostí se vymyká mladistvé jalovosti střední školy a prudérnosti doby; přesto si zvolí nezralého muže, protože s ním bude mít děti. [viděno na DVD z půjčovny Radost]
