7. srpna 2016

CAPOTE (Bennett Miller, 2005)

Starší Millerův film se mi líbil o něco více než HON NA LIŠKU, protože se jeho „monstrum“ ocitá přímo ve středu dramatu. Ovšem i zde jeho výlučné rysy – vysoko posazený hlas, zženštilá gestikulace, manýra v oblékání –, navozují dojem strnulosti, potlačeného výrazu. Capote si s narcismem sobě vlastním výlučnost pěstoval a herec Hoffman tak napodobuje jiného "herce", stylizuje se do Capotovy sebestylizace, což podle mě zbytečně pohlcuje část tvůrčí energie. Dramatická zápletka sice postupně manýru postavy oslabí, přiblíží ji životu – na rozdíl od portrétu Du Ponta v HONU NA LIŠKU –, přesto platí, že smyslem filmu je postava, ne svět mimo její bublinu. Téma se hledá v minulosti a v "něčím" životopise.

Miller opět vypráví příběh v pomalém tempu, aniž by vytvářel napětí nebo rozkrýval tajemství. Pozoruje historii, kterou přitom nutně inscenuje;
 nevidí Capotemu do hlavy. Pomyslný spor se vede kolem toho, nakolik spisovatel pro své mistrovské dílo využil člověka, který si k němu vybudoval důvěru. Mezi hrdinou a masovým vrahem Perrym, antihrdinou reportážního románu CHLADNOKREVNĚ, se vytvoří citové pouto, které Capote v jednom obraze nemilosrdně zneužije, aby získal klíčové detaily pro svou knihu. Z filmu nepoznáme, kde opravdu končí náklonnost a začíná kalkul, jisté je pouze to, že roky se vlekoucí případ, který oddaluje i dokončení knihy, spisovatele trvale poznamená... Zatímco se film soustředí na rozporuplného literáta, jsou postavy vraha a spolupachatele odsunuty do vedlejších rolí v duchu liberální konvence: jejich portréty změkčuje a zplošťuje souvislost trestu smrti. I Capote sice v knize volí empatický přístup, jeho záběr je ale širší, shromažďuje všechna syrová data ryze americké tragédie; na rozdíl od filmu se zaměřuje na minulost pachatelů, nijak samozřejmou souhru mnoha předpokladů vraždy. Miller nerozporuje velikost knihy, nedělá ze spisovatele poněkud vrtošivého kronikáře ani „vampýra“ cizích osudů, pouze v zákulisí vzniku knihy najde své malé drama. Zabývá se i tím, že vrah se cítí být zrazen názvem knihy, který před ním spisovatel – z ohledu, nebo z taktiky – tajil. A Millerův styl toto drama pouze rozvážně servíruje. [viděno na DVD z půjčovny Radost]