Na druhé straně se
z Refna nestal humanista a NEONOVÝ DÉMON není „ženský film“: hrdinka je ve
filmu třikrát obrazně znásilněna, jednou i dobrovolně (podvolení se vizi či
vůli arogantně chladného hvězdného fotografa). Exploatační tvůrce použil rámec
světa modelingu – nejméně původní stránky filmu – k tomu, aby potrestal
hrdinku za její narcismus. Její trest ale neodpovídá míře provinění, jež není o
nic horší než láska ke svému obrazu, jak se běžně vyskytuje u dnešních nezletilých
dívek a mladých žen. Na rozdíl od Lynche nevypráví Refn příběh o ztrátě
nevinnosti a podobně jako Triera ho Amerika - ztělesněná u něj Los Angeles - fascinuje jako z podstaty zkažená. Peklo v barvách duhy.
Nevinnost hrdinky,
přicházející z amerického venkova, tvůrce nezajímá, představuje pouhý
materiál k proměně. Refn polovinu filmu předstírá, že je hrdinka subjektem
vyprávění; když ve druhé polovině zprzní její nevinnost, aniž by v ní
věřil, napoprvé mě to zklamalo. Při druhém zhlédnutí, osvobozen od břemene
ztotožnění, jsem více vnímal a ocenil čistotu Refnovy vize: v obrazech ani
v motivech filmu není nic navíc, ctihodný kritik Croce to
v souvislosti s filmem DRIVE popsal jako „laboratorní destilaci“.
NEONOVÝ DÉMON by byl filmem aseptickým a amorálním, kdyby byl realistický.
Nepovyšuje ho přínos ženské senzitivity, ale přesah do oblasti mýtu, jehož
tématem jsou hluboké atavismy v člověku (motivy šelmy a kanibalismu). Tvůrce
svou postavu nezneužije, hrdinka se pouze stane prostředkem - součástí patřičně
zveličeného „varovného vyprávění“.
Refnova
obrazotvornost většinou přesahuje pouhou nápaditost, vypovídá o skutečné
imaginaci. Ve své významové, charakterové i dějové průhlednosti nabízí jeho
film smyslnou a zároveň smysluplnou podívanou. Jedná se o „primární“
kinematografii lákavých povrchů, ovšem na rozdíl od filmů De Palmy jednodušší
v prvním plánu a podstatnější v tom druhém. Kdyby se Refn omezil na
svět modelingu, stál by film na jedné noze, jenže k němu přidal zdánlivý
protiklad v podobě podřadného motelu, ve kterém křehká hrdinka „nevěrohodně“
setrvává déle, než by bylo zdrávo. V postavě správce motelu dochází de facto ke
zdvojení postavy módního fotografa; problém hrdinky spočívá v tom, že k
prvnímu „znásilnění“ ráda svolila, zatímco ji mělo varovat. Ve filmu bez lásky
se dočkáme pouze nepřímých či náhradních projevů sexuality v nočním, případně v
praktikovaném denním snění (pohlavní stimulace ženskou mrtvolou, extáze či
vyvrcholení módního návrháře při pohledu na hrdinku)... Zrcadlo nastavené kráse. [DCP
+ DVD]
