Netrpělivé čekání na program karlovarského festivalu (měl by být zveřejněn 14 dní před jeho zahájením, tj. letos přesně v polovině června) Ti zkrátím souborem pravidel, která by měla pomoci začínajícím cinefilům zorientovat se v několika stovkách – většinou zbytečných – festivalových titulů, protože všichni víme, že programové synopse jsou jenom pro naivky. Pravidla nejsou určena povrchním návštěvníkům festivalu (těm, kteří čekají od filmů nejmenší odpor), ani festivalovým „matadorům“, na které má počet shlédnutých filmů dlouhodobě pouze minimální pozitivní efekt. Jsou zkrátka určena těm, kteří to s filmovým uměním myslejí vážně a poznají zbytečný film, když ho vidí; můj Průvodce jim pomůže poznat zbytečný film dříve, než ho uvidí!
Pravidlo #1 > Neboj se těžkých filmů! Jsi přece na festivalu a nic neprocvičí Tvoji cinefilní mysl jako ony. Nemá cenu ztrácet čas s distribučními novinkami (ty v kině uvidíš jindy), hloupými evropskými komediemi (Hollywood to umí minimálně stejně) nebo dramaty “ze života” (nejsi snob ani etnografický maniak).
Pravidlo #2 > Režiséři jsou klíč! Průměrný film od významného režiséra je pořád zajímavější (a pravděpodobnější) než významný film od průměrného režiséra. A taky Tě lépe vybaví pro kavárenské debaty.
Pravidlo #3 > Řekni NE populizmu! Vyhýbej se evropským komediím s okázale bizarními synopsemi (očekávání často nepřežijí úvodní půlhodinu) nebo filmům, které zdůrazňují svou vazbu na skutečnou událost, obecně každodenní realitu (“realističnost” bývá chronickým alibi průměrných filmů).
Pravidlo #4 > Filmová Asie má přednost před Evropou, latinská Amerika před USA! Evropský umělecký i americký nezávislý film jsou v krizi, výjimku představuje zejména pravidlo #2.
Pravidlo #5 > Soutěžní sekce je ztráta času! Výskyt lepšího než průměrného filmu se sice vyloučit nedá, jsou to ale schůzky naslepo: filmy jsou buď úplně nové nebo testované pouze domácím publikem, proto se nelze spolehnout na předfestivalové reference.
Pravidlo #6 > Nedoporučuju sekci Dny kritiků Variety! Vybírají vždy evropské filmy, nejčastěji komedie a jiné žánry, jejichž zdánlivě lákavé, “lidové” syžety znějí slibně maximálně na papíře (viz také pravidlo #3).
Pravidlo #7 > Opatrně s Fórem nezávislých! Díky dramaturgii jsou do něj vybírány tituly vymykající se konvencím a klišé (amerického) nezávislého filmu, obvykle ale bez potřebné kvality. Obecně platí, že čím méně fikce, tím lépe.
Pravidlo #8 > Festivalová ocenění ber s rezervou! Ani nejlepší festivaly se nevyhnou omylům, soutěže těch méně prominentních nemají potřebnou úroveň, některé udělují ceny vyloženě z vděčnosti.
Pravidlo #9 > Národní ceny jsou fuj! Všichni víme, který film dostal letos Českého lva, a stejně relevantní jsou “lidová” výroční ocenění v mnohých jiných zemích.
Pravidlo #10 > Výjimky existují! Každé z pravidel #2 až #8 mívá podstatné a (při jejich absolutním dodržování) tragické výjimky. V dalším kroku doporučuju podrobit daný titul sítu externích názorů a zejména recenzí.
Pravidlo #11 > IMDb je králem neodborných referencí! Až na úplné novinky má každý titul své hodnocení, které je solidně relevantní u umělecky náročnějších filmů. Uživatelé IMDb naopak téměř pravidelně přeceňují “lidovky” popsané v pravidle #3.
Pravidlo #12 > Není nad poučené recenze! V sekci externích recenzí na IMDb jsou optimálním mixem přesnosti a praktičnosti VARIETY (recenze téměř u každého titulu s velmi praktickým tučným shrnutím, navzdory početnosti recenzentů celkem přesné) a eye WEEKLY (přesnější, ale ne kvantitativně tak rozmáchlé jako Variety).
Pravidlo #13 > Choď na retrospektivy! Jde o klasické filmy, které velmi, velmi pravděpodobně neuvidíš ani v Ponrepu, ani na Febiofestu, ani v České televizi, navíc jsou často uváděny v nových kopiích.
Praktickou aplikaci mého Průvodce Ti předvedu po zveřejnění karlovarského programu.
Žádné komentáře:
Okomentovat