Stále se mi nechce věřit, že mi zrovna Lars von Trier přinesl jedno z nejpříjemnějších distribučních překvapení tohoto roku. Stále mám pocity viny, že jsem Mefistofelovi filmového média skočil na špek prototypického trierovského šklebu s maskou situační komedie. A stále nechápu, proč někteří recenzenti peskovali distributora za to, že z filmu KDO JE TADY ŘEDITEL? udělal „řachandu“ pro masy. Vždyť je to komedie jako podle manuálu!
Mefistofelský alibismus
Trierův světonázor se od dob TANCE V TEMNOTÁCH nezměnil: svoboda je iluze, lidé na konci „potravního řetezce“ jsou pokořováni a můžou si za to sami, i zde se dočkáme ponížené (bláhově zamilované) ženy. Tentokrát si ale Trier opatřil alibi vskutku ďábelské... SITUAČNÍ KOMEDII. Jako filmový boss, chronický populista s černým srdcem, ze sebe snímá odpovědnost za „nepopulární opatření“ ve firmě, tak si boss za kamerou – za kterou stejně alibisticky a protřele postavil „automat“ (více viz Bordwell) – myje ruce nad svými „lidskými krutostmi“ tím, že ponouká diváky, aby se jim smáli.
Přenos viny na diváky
Správná komedie je směsí myzantropie a empatie. Komedie je žánr. A v kazajce žánrových pravidel vyznívá každý světonázor méně arbitrárně (a manipulativně) než ve vážném art-filmu. Autor se přece musí držet žánrových pravidel a plnit divácká očekávání! Pohroma, kterou Trier v závěru své komedie snese na nebohé zaměstance, je „pouhým“ vyústěním – pravda, poněkud klopotného – „running gagu“ (hrdinův záhadný a nejspíš vymyšlený guru Gambini).
Trier, snaživý komediograf
Trier programově a s ironií naplňuje formální nároky na situační komedii: ŘEDITEL je promyšlenou strukturou situačních repetic, variací a rozvíjených motivů, v čele s ústředním motivem všudypřítomných vazeb podřízenosti [zaměstnanci vs. šéf, hrdina-herec vs. diktát jeho role, globální diktát smluv a právníků... postavy vs. autor]. Sama o sobě nutně – protože záměrně – přepjatá komedie dostává tu správnou pointu v podobě zvráceně geniálního naplnění autorské značky TRIER. Jeho fanoušci dostali znovu to, co chtěli. Svým kritikům to naservíroval jinak. Zda byli spokojení i ti ostatní, kterým autor na začátku slibuje „film pro všechny“, nevím. Nemůžou ale říct, že by se Lars nesnažil!
Nový Wilder?
V rámci Trierovy filmografie bude ŘEDITEL nejspíše dalším experimentem na divácích bez pokračování. I tak si ale Trier stačil „potykat“ s Billy Wilderem, velmi pravděpodobně nejslavnějším cynikem, který kdy točil komedie. Ze srovnání s některými Wilderovými snímky – z nabídky kanálu MGM doporučuju zejména tento (Wildera v něm napadlo udělat z Kim Novakové děvku) – vyznívá Trierova novinka o něco nevinněji (a méně pokrytecky). Rámec absurdní komedie a repetitivní struktura propůjčují jeho postavám něco z průzračnosti a zranitelnosti laboratorních myšek. Bez ohledu na to, zda to byl Trierův záměr, a navzdory jeho předchozím filmům, ŘEDITEL vůči svým obětem vykazuje alespoň špetku druhé ingredience správné komedie: empatie.
Žádné komentáře:
Okomentovat