Back to Asia

Ještě pár slov ke třetí Filmasii. Dělá frajera a nemá na to, říká se, a i já jsem zjistil, že, co se asijského filmu týče, nejsem natolik „integrovaný“, jak jsem si myslel – nebo přál –, event. filmy nebyly natolik dobré, jak naznačovaly reference. Hvězdou festivalu se stal hongkongský režisér Johnny To – v obou případech (ŠÍLENÝ DETEKTIV, ŽELEZNÝ TROJÚHLEDNÍK) na filmech spolupracující s jinými režiséry –, který dokaže natáčet náročné, až experimentální žánrové filmy tak, aby zůstaly hrou: hrou o náhodě, osudu a volbě, ani na minutu domýšlivou. Za to ale ostatní viděné filmy spíš potvrzovaly to, co na asijských filmech nadále považuju za nedostatky: přízemnost ŠPINAVÝCH ULIC (aneb kulhavá pocta Scorsesemu), naivistická didaktičnost BLÁZNA A STRÁŽCŮ POŘÁDKU (i přesto velmi dobrého filmu), žánrová rozjívenost a okázalé narativní rebelanství NAPROSTO NEOČEKÁVANĚ (film v produkci Toa své žánry náhodou nahlodal přespříliš), didaktičnost a přílišná prvoplánovost metaforického druhého plánu JEDNÉ NOCI V MONGKOKU a konečně autistická výlučnost Parkova CYBORGA (který pro mě není o moc víc než asijským ekvivalentem Burtonovy VELKÉ RYBY). Buď je tedy možné, že – jako v případě lepších art-filmů a vypečených žánrových filmů – by k docenění zmíněných filmů bylo potřeba druhého shlédnutí, nebo prostě opravdu nejsou tak dobré, jak nejen místní asiafilové soudí...

Návštěvnost festivalu nebyla o nic horší než v případě loňského ročníku – možná o chlup lepší, třeba díky přítomnosti Parkova filmu a nejspíš i novinky Anga Leeho, kterou jsem neviděl –, každopádně si troufám říct, že žabofilů a cinepuristů se na jejich přehlídkách scházelo víc. To mě inspirovalo k tomu, abych si vyjel žebříček 10 nejúspěšnějších východoasisjkých filmů v české distribuci od roku 2000. Úspěchy asijských filmů se omezují na jednorázové komerční fenomény (Pokémoni), velké asijské produkce s visačkou „určeno pro export“ (TYGR A DRAK, HRDINA a další) a filmy Kim Ki-duka, zbytek představují pokusy a omyly – žádný umělec kromě Kima nemá své stabilní publikum, jiné než výpravné žánrové filmy padají do dříve popsané pasti (nejsou dost dobré ani pro multiplexy, ani pro art-kina), čili o systematické distribuci asijských filmů nemůže být řeč:

(1.) POKÉMON 152.104 diváci
(2.) TYGR A DRAK 128.350
(3.) POKÉMON 2: SÍLA JEDNOTLIVCE 54.250
(4.) HRDINA 45.553
(5.) KLAN LÉTAJÍCÍCH DÝK 24.234
(6.) SAMURAJ 22.669
(7.) JARO, LÉTO, PODZIM, ZIMA... A JARO 14.395
(8.) KUNG-FU MELA 13.536
(9.) OLDBOY 12.439
(10.) 3-IRON 11.277
další: CESTA DO FANTAZIE, KLETBA ZLATÉHO VĚKU, SAMARITÁNKA, OSTROV, OKO atd.

Mimochodem, postavení v žebříčku vypovídá málo o úspěšnosti titulu v distribuci. Zatímco Kimův art-film na sedmé příčce si vystačil s jedinou kopií a téměř jistě přinesl svému distributorovi zisk, KUNG-FU MELA potřebovala na osmé místo 15 kopií a musela skončit se ztrátou.