5. března 2012
6x Alfred Hitchcock (léta čtyřicátá)
Záměrně vynechávám mistrovská díla (ANI STÍN PODEZŘENÍ, POVĚSTNÉHO MUŽE), jiné dobře známé filmy (ROZDVOJENOU DUŠI) a rovněž nepovedené filmy (PANA A PANÍ SMITHOVI, ZÁCHRANNÝ ČLUN) první dekády Hitchcockova amerického období.
Platí, že po příjezdu do Hollywoodu Hitchcock opět jako by začínal odznova, byť už s vycizelovaným, důkladně prozkoušeným výrazem; MRTVÁ A ŽIVÁ je po „vyšší řemeslné“ stránce (prolnutí stylu a významu jednotlivých obrazů) brilantní film. Hitchcockovy první roky v Americe jsou tak ve znamení budování postavení – k látkám, jež by odpovídaly velikosti jeho talentu. Jako typický Angličan v Hollywoodu točí zprvu „evropské“, navenek prestižnější a více melodramatické filmy; první tři z níže uvedených titulů se odehrávají v Anglii, potažmo i na kontinentu, a jeden z nich je kostýmní. Hitchcock se ocitá v krátkém období tvůrčí defenzívy – MRTVOU A ŽIVOU považuji ještě pořád za ilustraci –, kdy prvním skutečně moderním americkým filmem je až SABOTÉR.
Jakkoli mají politické souvislosti v ZAHRANIČNÍM DOPISOVATELOVI a třídní souvislosti v PODEZŘENÍ více povahu katalyzátorů zápletky, i tak platí, že evropská krajina je souvislostmi (minulostí podmíněných vztahů, očekávání, předsudků) – a památkami – přeplněná. Kde evropská krajina je aristokratická, je americká krajina demokratická: stát se může všechno a je na to dost místa. Jako minulostí nezatížená čistá tabule, ve které jsou spouštěcí mechanismy zápletky abstraktnější (McGuffinové) a emoce ryzejší.
Příkladem budiž nádherná sekvence v SABOTÉROVI: hrdinové se ocitnou v opuštěném pouštním městečku Soda City, vejdou do jedné z dřevěných boud, v jejích dveřích najdou díru, k díře najdou stativ, ke stativu dalekohled, a dalekohledem dohlédnou na vzdálenou přehradu (ta z hlediska dramaturgie hraje ve filmu pomíjivou roli, jde především o hutný a mocný filmový efekt).Vzniká dynamický svět nečekaných souvislostí, zkratek a extrémů – hrdina se z pouště záhy přesune do závratného reliéfu New Yorku, film vrcholí na Soše Svobody –, jež je působivější než jiný film v pohybu, ZAHRANIČNÍ DOPISOVATEL (dvojčetem SABOTÉRA je výborných 39 SCHODŮ, ve kterých hrdinova cesta přece jen více ustálenou britskou krajinou měla ještě částečně ráz etnografické výpravy).
PROVAZ je dalším veskrze moderním Hitchcockovým filmem. Setkávají se v něm známá témata tvůrce, řekněme už mírně vousatá (hra na vraždu, moralita proti lehkovážnosti vražedné myšlenky, způsob, jakým se vina prozrazuje v řeči a ticích těla); na filmu je cennější atmosféra, plynoucí z jeho abstraktní kulisy: luxusně velikého okna v bytě vysoko nad zemí, s výhledem na linii mrakodrapů, jež se takřka v přímém přenosu přesouvá k soumraku – a k moralitě („alarm“ barevných neónových světel ve finále filmu).
Zároveň je film učebnicí základů filmové řeči; Hitchcock mistrovsky ovládá prostor moderního bytu (plynule průchozího, jen nutně vybaveného) a mimo jiné i pohyby kamery vykresluje vztahy mezi postavami v prostoru a jejich duševní stavy – ne myšlenky, ale základní projevy psychiky (emoce, vnímání, prostou analýzu věcí). Jeho filmová řeč je hodně transparentní: styl tu není zdrojem tajemství, ale nástrojem základní komunikace s divákem, jež doplňuje komunikaci verbální.Hitchcocka tedy považuji za tvůrce velmi racionálního; jeho filmová řeč je moderní, ale až učebnicově smysluplná. Proto si myslím, že látka filmu POD OBRATNÍKEM KOZOROHA, atypicky kostýmní a hlavně hluboce romantická, mu není úplně vlastní, byť kritikové Cahiers du Cinéma a Dave Kehr řadili film mezi naprosté vrcholy Hitchcockovy tvorby – ač v oficiálním kánonu tvůrce vůbec nefiguruje.
Film opět vládne bravurní a přitom jednoduchou filmovou řečí – každý pohyb kamery či pohyb postavy do hloubky pole má zřejmý účel, což kontrastuje s iracionálností vyhrocené romantické zápletky (hlubokých, konfliktních vášní majících povahu šílené lásky). Jinými slovy je to opak čisté tabule, ze které se vynořují věci, jež lze zobrazit – namísto primárních emocí převedených do řeči těla a prostoru tu jde o přízraky z hlubin psychiky, na něž racionalita dekupáže přece jen úplně nestačí.
Přestože je film krásný, zejména co se obrazové stránky týče (přepychový Technicolor), zdá se mi, že Hitchcock se nedostane dál než k poněkud ploché evokaci toho, co se odehrálo v hlubině minulosti, resp. co se odehrává v hlubině charakteru. V tomto smyslu dám přednost Buňuelově adaptaci románu POD VĚTRNOU HŮRKOU, jež má k iracionálnosti lásky a násilí – a asociálnosti sebou posedlého romantického pouta – duchem blíže.
Filmy: MRTVÁ A ŽIVÁ (4/5), ZAHRANIČNÍ DOPISOVATEL, PODEZŘENÍ (oba 3+/5), SABOTÉR, PROVAZ, POD OBRATNÍKEM KOZOROHA (vše 4/5)