18. července 2017

MUŽ V BÍLÉM OBLEKU (Alexander Mackendrick, 1951)

Jedna ze sekcí loňské Letní filmové školy byla věnovaná produkci britského studia Ealing. Sekce se soustředila především na komedie, tvořící dnes odkaz tohoto studia, přestože tvořily zlomek jeho tehdejší výroby. Mohu-li soudit z těchto elitních ukázek, platil Ealing za značku kvality, jež přitahovala místní talenty a nikdy zcela nedokázala překročit stín britské uměřenosti. Za zmínku stojí především škola anglických kameramanů s bohatou škálou odstínů šedi. Výsledkem byl expresivní realismus, technicky dokonalá autorská tvorba v mezích možného.

MUŽ V BÍLÉM OBLEKU je mírná společenská satira s realistickou verzí „šíleného“ vědce v hlavní roli. Ten chce za každou cenu vynalézt nezničitelnou látku, která by zbavila lidstva starostí s praním. Popudí si proti sobě barony textilního průmyslu, odboráře i komunisty, ušetřen není ani jeho slepý idealismus. Pokud i tak vyjde ze situačního víru typizovaných postav jako vítěz, je to zásluha milého anglického koloritu (hravě abstraktní bublavý zvuk jeho chemické aparatury). Filmařsky radikálnější možnosti satiry – ve tmě je z hrdiny vidět pouze jeho světélkující oblek – nejsou rozvinuty, usadí je kritika prostého lidu (výčitka staré pradleny, že by kvůli hrdinově vynálezu přišla o práci).

Film si drží od chaosu obezřetný odstup: pokus o zabití hrdiny průmyslníky klade komický důraz na jejich neschopnost. Přesto tento a další nejlepší filmy sekce – Mackendrickova MANDY, Cavalcantiho VÍTĚZOVÉ ČI PORAŽENÍ? – ukázaly, jak jejich talentovaní tvůrci stavěli na základ poctivého realismu střídmě expresivní nadstavbu (do tmy ponořená, s bělobou obleku kontrastující tvář zahanbeného hrdiny v okamžiku pradleniny výčitky). Pro tyto kvality byla Mackendrickova MANDY v rámci sekce nejdokonalejším „balíčkem“ řemesla a talentu ve službě emoce a vyprávění. Na umění snad až příliš dokonalým...

Meze koloritu se ukazují i na zřejmě nejpopulárnější herečce studia Joan Greenwoodové (objevila se ve třech filmech sekce). Koketní rys typické anglické „Jany“ – lehce zastřený, nosový hlas, protahující slova se zašišláním na konci – ozvláštnil výše uvedenou Mackendrickovu civilní komedii; v raném filmu téhož tvůrce MOŘE WHISKY!, tedy v podmínkách komediálně stylizovaného skotského svérázu, už působil navíc.

Kromě výše uvedených snímků byl v sekci uveden i Hamerův film V NEDĚLI VŽDYCKY PRŠÍ, předchůdce „kuchyňského“ realismu, a od téhož režiséra přeceňovaná klasická komedie ŠLECHETNÉ SRDCE A ŠLECHTICKÉ KORUNKY. Další mírná satira rozehrává svůj elegantní cynismus na zoufale provinčním dvorku třídních rozdílů, které jsou natolik příkré, že znemožňují skutečné drama a podporují jalové denní snění: ono pověstné anglické umění vraždy. [viděno v kinech LFŠ]