Jedna ze
sekcí loňské Letní filmové školy byla věnovaná produkci britského studia
Ealing. Sekce se soustředila především na komedie, tvořící dnes odkaz tohoto
studia, přestože tvořily zlomek jeho tehdejší výroby. Mohu-li soudit z
těchto elitních ukázek, platil Ealing za značku kvality, jež přitahovala místní
talenty a nikdy zcela nedokázala překročit stín britské uměřenosti. Za zmínku
stojí především škola anglických kameramanů s bohatou škálou odstínů šedi. Výsledkem
byl expresivní realismus, technicky dokonalá autorská tvorba v mezích
možného.
MUŽ V
BÍLÉM OBLEKU je mírná společenská satira s realistickou verzí „šíleného“ vědce
v hlavní roli. Ten chce za každou cenu vynalézt nezničitelnou látku, která
by zbavila lidstva starostí s praním. Popudí si proti sobě barony textilního
průmyslu, odboráře i komunisty, ušetřen není ani jeho slepý idealismus. Pokud i
tak vyjde ze situačního víru typizovaných postav jako vítěz, je to zásluha
milého anglického koloritu (hravě abstraktní bublavý zvuk jeho chemické
aparatury). Filmařsky radikálnější možnosti satiry – ve tmě je z hrdiny
vidět pouze jeho světélkující oblek – nejsou rozvinuty, usadí je kritika
prostého lidu (výčitka staré pradleny, že by kvůli hrdinově vynálezu přišla o
práci).
Film si
drží od chaosu obezřetný odstup: pokus o zabití hrdiny průmyslníky klade
komický důraz na jejich neschopnost. Přesto tento a další nejlepší filmy sekce
– Mackendrickova MANDY, Cavalcantiho VÍTĚZOVÉ ČI PORAŽENÍ? – ukázaly, jak
jejich talentovaní tvůrci stavěli na základ poctivého realismu střídmě
expresivní nadstavbu (do tmy ponořená, s bělobou obleku kontrastující tvář
zahanbeného hrdiny v okamžiku pradleniny výčitky). Pro tyto kvality byla
Mackendrickova MANDY v rámci sekce nejdokonalejším „balíčkem“ řemesla a
talentu ve službě emoce a vyprávění. Na umění snad až příliš
dokonalým...
Meze
koloritu se ukazují i na zřejmě nejpopulárnější herečce studia Joan
Greenwoodové (objevila se ve třech filmech sekce). Koketní rys typické
anglické „Jany“ – lehce zastřený, nosový hlas, protahující slova se zašišláním na konci – ozvláštnil výše uvedenou Mackendrickovu civilní komedii; v raném filmu téhož tvůrce MOŘE WHISKY!, tedy v podmínkách komediálně stylizovaného skotského svérázu, už působil navíc.
Kromě výše uvedených snímků byl v sekci uveden
i Hamerův film V NEDĚLI VŽDYCKY PRŠÍ, předchůdce „kuchyňského“ realismu, a
od téhož režiséra přeceňovaná klasická komedie ŠLECHETNÉ SRDCE A ŠLECHTICKÉ
KORUNKY. Další mírná satira rozehrává svůj elegantní cynismus na zoufale
provinčním dvorku třídních rozdílů, které jsou natolik příkré, že znemožňují
skutečné drama a podporují jalové denní snění: ono pověstné anglické umění
vraždy. [viděno v kinech LFŠ]
