20. července 2017

SLADKÁ VŮNĚ ÚSPĚCHU (Alexander Mackendrick, 1957)

Z Ealingu přeplul Mackendrick za velkým filmem do Hollywoodu. SLADKÁ VŮNĚ ÚSPĚCHU je hutný, energický film, který působivě navodí atmosféru noční horečky a drží ji až do konce. Tvůrci nepustí své postavy z uzavřených, „vydýchaných“ prostor barů, klubů, kanceláří a bytů – rozdíly mezi nimi stírá workoholismus –, dokud se nerozřeší velký mravní problém. Snímek má anti-hrdinu, o jehož zkaženosti není pochyb: opakovaně ho odsuzují jiní a v cynické rezignaci i on sám. Svět je takový, jaký je, berte, nebo nechte být… Zdrojem dramatu není tolik opozice zkažených a nevinných, jako napětí, které panuje mezi zkaženými. Hrdina jako malá ryba, J.J. Hunsecker jako velká ryba v tradičně „nadživotním“ podání herce Lancastera a prohnilý policejní detektiv, který jim pomáhá v jejich špinavých hrách, jsou postavy, které spojuje společný zájem – a přitom jeden druhým nepokrytě pohrdají.

Slabinou zla je nedostatek sebeúcty. Jako dramatický katalyzátor – didaktický kontrastní prvek – poslouží Hunseckerova nezkažená sestra a její čistá láska. Starší bratr uplatňuje pracovní metody i doma a jeho dvojí hra sestřina ochránce a manipulátora se v neurotickém finále zhroutí. V dokonale klasickém vyprávění je konec „nutnou“ výslednicí vnitřních činitelů a rozporů (nastavení postav a zápletky). Mackendrickův živý styl, v případě MANDY ještě mírně rétorický – mizanscéna byla zajímavější postav –, se zde uplatňuje více organicky. Kamera je často v pohybu, aby plasticky, přímo ve víru dění, drobnými posuny měnila směr a velikost záběru. Tvůrce klade drobné důrazy a větší efekty-pózy (podhledy na Hunseckera) rychle pomíjejí ve velkém tempu vyprávění. Moralistní látka tak působí výrazně dynamicky. Vyprávění jede na dva „tahy“ – dvě noci s denní mezihrou a vyústěním při rozbřesku –; dojem věčné přítomnosti ještě zdůrazňují prolínačky mezi obrazy. Jednota času, prostoru a dramatu má ovšem své meze: s koncem obou „korupčníků“, kteří doplatí na to, s čím si zahrávali, se rozplyne strhující přítomnost, příběh jako by neměl budoucnost (ale ani minulost). Elegantní výstavba dělá film pomíjivým. [35mm]