To nejlepší z Varů (podle abecedy):
4 MĚSÍCE, 3 TÝDNY A 2 DNY = důkaz toho, že i „historky ze života“ můžou – a mají - být formálně zajímavé [zde: prací s pohybem kamery, exkluzivitou rámovaného prostoru, světlem a tmou] @ BADLANDS & ŠPINAVÉ ULICE = reprízy ze 70. let, které se velmi osvědčily [Malick a Scorsese ve finiši o chlup porazili Hellmanovu možná až moc archetypální road movie] @ LÁZNĚ AKICU = nejméně radikální (politicky, formálně) ze zařazených zástupců japonské nové vlny, snad proto i nejméně stárnoucí [zápletkou prostinké, klasické melodrama pro dvě postavy, které získává na „těle“ smyslem pro místo a výrazně repetitivní strukturou vyprávění] @ LET ČERVENÉHO BALÓNKU = důkaz toho, že k výbornému filmu nepotřebujete skoro žádný, natož „dobrý“ nebo „silný“ příběh [Hou Hsiao Hsien obstál ve zkoušce kontinentálního přesunu, odolal západnímu pokušení k větší dějovosti a dokázal zaktualizovat - i vylepšit - dětsky exaltovaný originál, se kterým Houa spojuje pouze onen titulní „hrdina“] @ PSANCI = nejzazší bod klasické gangsterky, která ještě nesklouzla k sebeparodii jako u korejských kolegů [dramatická epičnost DIVOKÉ BANDY a barokní zápletky Sergia Leoneho implodovaly do sebe: emoce se zhustily do audiovizuálních znaků, akce do krátkých pohybů-gest] @ SRDCE = důkaz toho, že lehká, místy fraškoidní látka může v těsné formální košili (opakování několika málo interiérů; co postava, to dva až tři prostory, do kterých jsou zafixované) získat na hloubce [génius Resnais] @ ZÁTIŠÍ = hypnotický kontrast megalomanského exteriéru (stavba čínské přehrady „Tři soutěsky“) a intimních příběhů a témat (hledání ztracené osobní historie v době překotných změn) [režisér Jia Zhang-ke zopakoval metodu svého SVĚTA, který jsem ve své době nedocenil a musím to napravit].
To nejhorší z Varů (podle abecedy):
ANTÉNA = další z rozporuplných pastišů němých filmů, kupící na sebe fotogenická vizuální klišé (fetiše) té éry, na úkor postav a dramatu @ BEZ SLITOVÁNÍ = korejský žánrový kýč = populistická kopulace mnoha motivů a tónů [srovnej s čistotou a přímostí PSANCŮ] @ CO DĚLAJÍ RYBY? = sice příjemně neokázalý, ale přesto planý narativní experiment z Číny @ EUFORIE = příliš krátký a příliš jednoduchý pokus o umění, příliš zapomínající na to, že film je jenom bílé plátno [viz vizuální klišé typu letů kamery, záběrů denní i noční oblohy nebo mrtvých milenců oděných do bílé!] @ IMPORT / EXPORT = zaručeně nejhorší z viděných filmů (více výše) @ LES TRUCHLENÍ = hodně typický ženský art-film, tj. prostý, upřímný a empatický, ale nic moc víc [snaha režisérky o spirituální extenzi lesa vychází naprázdno: její les je prostě les] @ MISTER LONELY = důkaz toho, že Korine je poloviční Herzog (ve filmu v malé, ale významné roli kněze) [jedině Herzog je mistrem v nalézání transcendentna v bizarnosti, Korine má pouze své momenty – oběšená Marilyn Monroe ani Three Stooges bez gagů mezi ně ale nepatří] @ MŮJ PŘÍTEL A JEHO ŽENA = důkaz toho, že i korejské melodrama dokáže být kožené a apartní [vykonstruovanost, nejméně šťastný mix netečnosti a neurózy, nadto v rukou režiséra didaktika... film z jiného světa] @ TUYINO MANŽELSTVÍ = průměrná etnografická historka na jedno použití [jde jenom o to, jak dopadne, formálně absolutně nezajímavá] @ TY, KTERÝ ŽIJEŠ = sbírka legračních minimalistických miniaur, žel strukturálně stejně nanicovatá jako kdysi maďarské ŠKYT.
Žádné komentáře:
Okomentovat