Když byla nedávno řeč o vlivu Billyho Wildera na tvorbu bratří Coenů, to samé, byť v menším měřítku, lze říct o Prestonu Sturgesovi, u nás utajenému velkému komediografovi klasického Hollywoodu. Inspirace spočívá ve verbálním důvtipu a bohaté slovní zásobě, v hlubší rovině pak v ironických komentářích k povaze a osudu člověka (nejpříměji se tato inspirace projevuje v Coenovic ZÁSKOKU).
Hlavní rozdíl pak spočívá v tom, že sturgesovský cynismus se nikdy nezvrhává ve škodolibost, aneb poznání chyb člověka nevylučuje empatii. Ovšem Sturges měl oproti Wilderovi tu smůlu, že jeho tvůrčí vzepětí trvalo několik let – během druhé světové války. Zatímco Wilderovi se podařilo převést inspiraci do rutiny a tu obměňovat nápady dobrého producenta, Sturges zkrátka vyhořel. Jeho poválečné pokusy o nalezení původní inspirace byly spíše křečí a provázel je krach i v osobním životě.
Světy Sturgesových filmů jsou hermeticky uzavřené. Pozadí zápletek o zvratech štěstěny tvoří chór svérázných komických postav, které jsou si napříč filmy podobné, resp. je hraje stejný herec (William Demarest, viz foto). Mimochodem, byla-li řeč o posedlosti Coenů komediální charakterizací, stejný pocit máte i u Sturgese: sebemenší postava má v sobě výlučnost, svéráz lidového mudrlanta, byť i zde to má občas za následek pocit přesycení, nedostatku „kyslíku“. Dalším z poznávacích znamení tvůrce je až „nepravděpodobné“, ale účelné spojení existenciální hloubky a verbální sofistikovanosti s hrubozrnnou fyzickou komedií (slapstickem). V případě Strugese se nejedná ani tak o populismus, jako o prostředek, jak spojit hloubku s povrchem, převést tragédii do frašky. Mísení vysokého a nízkého je pro Sturgese typické: na jedné straně velké příběhy (např. ZÁZRAK V MORGANOVĚ POTOCE jako podvratná variace na mýtus o neposkvrněném početí), na straně druhé často malé poměry (lidé, maloměsto), do kterých jsou velké příběhy adaptovány.
Pro Sturgesovy filmy je typické téma osudu – snad s výjimkou romantických komedií, kde jde trochu o něco jiného: o cyklický návrat k původní, ale narušené osudové lásce skrze opakování rituálu svedení. Malí hrdinové se ocitají ve víru osudu, arbitrárních zvratů štěstěny (oběma směry), jež jsou na člověka doslova „uvaleny“; pokud představa amerického snu vychází z teze, že člověk má osud ve svých rukou, Sturgesovy filmy tuto tezi rázně popírají. Tím, že má sturgesovský happy-end povahu zázraku, je dobrý konec nutně ironický.
Sturgesovy filmy jsou ryzími komediemi, ale vědomí malé moci člověka nad svým osudem a nedosažitelnosti konečného štěstí je jako pouhou eskapistickou zábavu vylučuje. Frenetické tempo a třeštění jsou maskou truchlivého poznání, jakkoliv zůstávají komediemi v tom smyslu, že „mejdan“ se nikdy nezastaví. Poznání oné neschopnosti se skrývá za optimistickou činorodostí malého člověka. A když optimismus dojde, pomůže zásah shůry.
Vedle „komunitních“ filmů, ve kterých romantická linie bývá druhotná, natočil Sturges dvě romantické komedie: PŘÍBĚH Z PALM BEACH a PANÍ EVU. Druhá z nich je vrcholným příkladem svého žánru a možná nejvíce vzdušným filmem Sturgese: díky vyčlenění romatického páru z chóru figurek a zejména emancipací ženské postavy do role někoho, kdo ve skutečnosti drží osud páru ve svých rukou, je jeho štěstěnou (Barbara Stanwycková jako LADY EVA je Sturgesovou nejsilnější ženskou postavou). Oproti bláhovému muži je to pragmatická, životem oražená a zištná žena, kdo přináší zvrat do mužova rigidního moralismu. I v tom spočívá sturgesovská ironie: ženy v našem světě umějí lépe chodit.Filmy Prestona Sturgese zjevně spojuje vědomí toho, kam obyčejný člověk ve světě patří, čili vědomí hiearchie tříd a štěstí. Boháč bývá někým, kdo vstupuje jako deux ex machina do osudu hrdinů (loterie ve VÁNOCÍCH V ČERVENCI, kouzelný bohatý dědeček v PŘÍBĚHU Z PALM BEACH, LADY EVA pronikající mezi novoanglickou smetánku jako falešná anglická šlechtična), čili zprostředkovává hrdinům „výtah ke štěstí“ – jinak je ale svět bohatých obyčejnému smrtelníkovi nedosažitelný. A taky „střelený“: komicky zdenegerovaný Olymp, zbavený přirozených instinktů přežití, které Sturges – realista nebo cynik – uměl ocenit.
Filmy: LADY EVA (4+/5), SULLIVANOVY CESTY, PŘÍBĚH Z PALM BEACH, ZÁZRAK V MORGANOVĚ POTOCE (vše 4/5)
