Důvodem, proč lehce marním čas s Robertem Zemeckisem, nejvíce talentovaným ze Spielbergových dítek, je kritický obdiv, který k němu chová Dave Kehr – a který považuji za poněkud nekritický. Kehr se nikoliv poprvé (příklad „minnelliovské“ FONTÁNY od Aronofského) nechává odzbrojit filmovostí a stylem, ale pomíjí kontext, do kterého jsou zasazeny: nakolik styl přispívá k budování myšlenky a nakolik je myšlenka podstatná.
Za nejlepší z níže uvedených považuji filmy NÁVRAT DO BUDOUCNOSTI a FALEŠNÁ HRA S KRÁLÍKEM ROGEREM. Oba jsou pro Zemeckise typické, i co se jeho nedostatků týče. Když pominu emoční chudokrevnost a výrazově plochý perfekcionismus – v případě NÁVRATU narativní (nepřekvapí, že film se stal miláčkem Bordwella) – kazí první z filmů ideologický konformismus a druhý technologická přemotivovanost.
NÁVRAT, v jistém směru podnětný film, sráží finále, které disfunkční rodinu opravuje na rodinu nepokrytě úspěšnou; je pro americkou kinematografii příznačné, že posedlost výjimkami z amerického snu je velmi často motivována potřebou jejich nápravy. Film předznamenává konformismus FORRESTA GUMPA, asertivní obhajoby malého amerického člověka, jež plyne s dějinami – bez názoru. Zemeckis proto ve filmu reviduje americké moderní dějiny: Vietnam je zážitkem, který definuje život muže, naopak protestní hnutí konce 60. let vyzní jako ztráta nevinnosti (drogy, promiskuita, hulvátství) – přesto Zemeckis při svém „surfování“ po povrchu dějin pouští pro efekt hymny tohoto hnutí. Hloupost je ctnost (více Rosenbaum).
[Ne, že by Zemeckis nesměl vyjádřit svůj „nekorektní“ názor, jde o to – když pominu fakt, že se tváří jako apolitický bavič –, že ve své obraně malého člověka přechází do protiútoku: z nevědomosti dělá přednost, požehnaným je člověk bez názoru a bez vlastností, zatímco kosmopolitismus a politický aktivismus, tedy vyjádření názoru na společnost a politiku, jsou čímsi neupřímné a falešné. Film se stává mírně útočnou obranou lokálnosti. Připomíná mi to obhajobu neangažovanosti našeho normalizačního člověka, která není obranou před případným moralismem disentu, naopak sama příliš „výlučný“ disent zatěžuje imaginární vinou - abychom si byli všichni rovni.]
KRÁLÍK ROGER představuje první ze Zemeckisových revolucí v užívání digitálních technologií ve filmu. Podobně jako u GUMPA (koláže fiktivních a autentických obrazů s upravenými pohyby úst dějinných postav) platí, že užití digitálních triků není zcela přesvědčivé ani na bezprostředně fyzické rovině; zde si živé postavy s kreslenými příliš „netykají“, jen předstírají, že je vidí. Vyplývá to z hlubší, ontologické nevěrohodnosti: pro mě kulhala už premisa zápletky (hrdina nenávidí kreslené postavy od doby, kdy mu jedna z nich zabila bratra tím, že na něj pustila klavír), protože si netyká samo žánrové spojení kreslených grotesek s filmem noir. Tělesná ohebnost, nesmrtelnost a infantilní anarchie nemá s fatálností a sexualitou nic společného, jde o spojení protikladů – film je popkulturní mystifikací, zábavním konceptualismem a lá Spielberg.
Další pokrok v trikových technologiích vedl k samoúčelným tělesným efektům v ploché hollywoodské satiře SMRT JÍ SLUŠÍ, sporné zůstávají i Zemeckisovy experimenty se sbližováním hraného a animovaného filmu. Tvůrce si nejdříve nerušeně zaznamená ty „nejlepší“ herecké výkony a pak je inženýrsky vsadí do libovolně imaginárních světů (jak se Zemeckis pochlubil, má tak tvorbu pod dokonalou kontrolou). Onehdy jsem se vyznal z nadšení z BEOWULFA: jakkoli nadále souhlasím s tím, že „mrtvé oči“ se s dobrým filmem nevylučují, pravdou je, že takto chladná stylizace se hodí pro sever, zimu a samotu, ale daleko hůře se s ní zachycují „teplé“ emoce a dramatické stýkání postav.
Hlavní problém BEOWULFA spočívá v rozporu bombastické akce a pokusu o niternost. Zemeckis, dlouhodobě směřující k mizantropii, komplikuje status hrdiny – člověka obecně – jako zkaženého svými slabostmi, ale mizantropie se mi jeví jako salónní (strojená a statická). Zemeckis hollywoodskou zábavu „špiní“ odkazy na nahotu a brutalitu, jenže pořád točí filmy především pro dívání – o to méně prostoru zbývá pro výpoveď, jež ulpívá na klišé (nedokonalost superhrdiny jako obsese dnešního hollywoodského velkofilmu).
Je pěkné, že Kehr u Zemeckise nachází téma bytostné osamělosti člověka (KONTAKT, TROSEČNÍK), nebo že se tvůrce v KONTAKTU snaží uchopit téma víry, jenže Zemeckis je po americku myšlenkově spíše plochý. [Téma víry v KONTAKTU redukuje na technicistní debatu o tom, zda víra vyžaduje důkaz očitého svědectví: nakonec nevyžaduje, ale hrdince ho pro jistotu dopřeje.] Hlavně ale není schopen pro intimní téma nalézt dostatečné intimní rámec – problémem Hollywoodu, který Zemeckis nikdy nepřekročil, je neschopnost přizpůsobit velikost filmu tématu, zcivilnit ho (havárie letadla a velryba v TROSEČNÍKOVI, teroristický útok, doslovný let za „Bohem“ a slyšení před tribunálem v KONTAKTU).
A to považuji první polovinu KONTAKTU za to nejlepší – nejosobnější –, co Zemeckis kdy natočil. Ale k čemu je to dobré, když natočí i zbytečnou VÁNOČNÍ KOLEDU, poslední a vyprázdněný pokus o animaci pro dospělé? Zemeckisovým poznávacím znakem jsou epické prostorové jízdy v rámci expozice, ne-li pod úvodními titulky (od poletování peříčka v GUMPOVI přes let vesmírem-myslí v KONTAKTU po působivě mrazivý přelet nad krajinou BEOWULFA) – i v nich se ale projevuje polovičatost tvůrce, který svůj výsostně expresivní prostředek vyprazdňuje do kinetické atrakce (ve VÁNOČNÍ KOLEDĚ Zemeckis každý pohyb, počínaje sklouznutím se po zamrzlé ulici, převádí do spektakulární jízdy).
Autorská teorie (nebo politika) by se měla navrátit k původnímu smyslu: autor a umělec je ten, kdo je schopen soustavně točit dobré a podstatné filmy – bez ohledu na berličku „dobrého“ scénáře a fasádu společenské angažovanosti („vzkazu“). Zemeckisovy filmy mi příliš často nepřijdou ani dobré, ani podstatné; byl to tak trochu vizionář a tak trochu vyzyvatel konvencí – tvůrce filmů o něco temnějších a skeptičtějších, než bylo u velkých rozpočtů zvykem (než se cynismus stal normou a temnost klišé). Zdá se tak, že Zemeckis se místo bořitele stal pouhým inovátorem hollywoodských konvencí a trikových prostředků.
Filmy: HONBA ZA DIAMANTEM (3/5), NÁVRAT DO BUDOUCNOSTI, FALEŠNÁ HRA S KRÁLÍKEM ROGEREM (oba 4-/5), SMRT JÍ SLUŠÍ (3/5), FORREST GUMP, KONTAKT, TROSEČNÍK, BEOWULF (vše 3+/5), VÁNOČNÍ KOLEDA (3/5)
