Rivette inscenuje intimní i davové scény, nechá hrdinku, aby si prošla vším, co utváří její zkušenost. Po rozhodující bitvě usne znavená dívka nad večeří; pro tvůrce je obojí stejně důležité. Jana se nechová jako náboženský fanatik, ale jako vnitřně pevná lidská bytost zažívající zkušenost s velkým světem: reaguje smíchem, bezelstností (pohupování nohou při výslechu církevním sborem), vzdorem (tamtéž), hněvem (na urážky Angličanů), šokem (při pohledu na mrtvé)… Přesto je Rivettův přístup spíše akademický, zajímají ho detaily spojenectví (financování francouzských jednotek měšťany obléhaného Orléansu). Když se hrdinka směje, tvůrce tím jen dokumentuje, že se dokázala smát. Na fanatismus nedojde, protože je obdařena štěstěnou: dokáže si získat lidi. Zdroj jejího přesvědčení a síla její přesvědčivosti zůstávají „černou skříňkou“ filmu. Rivette inscenuje to, co šlo dosvědčit, zachycuje cestu hrdinky skrze její pozemské svazky. Není to celý příběh. [viděno na kanálu mubi.com]
31. října 2015
PANNA JANA I: BITVY (Jacques Rivette, 1994)
Zatímco druhý díl Rivettova diptychu sledoval Janu z Arcu v nejvyšších
patrech tehdejší politiky, zachycuje první díl její cestu vzhůru tehdejší
společností: od příbuzných přes vojsko k prvním setkáním
s nástupcem trůnu a elitou církve. Tvůrce nepojímá cestu jako velké
vyprávění, v němž je budoucnost předurčena myšlenkou nebo údělem, ale krok za
krokem. Hrdinka sice ví, čeho chce dosáhnout, ale neví jak. Aby něčeho dosáhla,
musí o tom – božském poslání, vojenské strategii – přesvědčit ostatní. Prakticky
nikdy není sama; ve chvílích, kdy mluví o samotě se „svými“ svatými, ji film
opouští (odjezdem kamery, střihem). Rivette, který dbá na dobové prameny a
historiografii, nepojímá látku inspirativně, jako víru naplněnou činy, ale
pragmaticky, jako vůli naplněnou přízní mocných. Jen nevíme,
jak to hrdinka dělá: když nástupce trůnu chce, aby ho přesvědčila o svém
božském mandátu, přesvědčí ho za zavřenými dveřmi. Rivette nezaplňuje bílá
místa, inscenuje doložitelné. Film se odehrává v kapsách přítomného času; plynutí času mezi jednotlivými obrazy překlenují vstupy
„mluvících hlav“ – svědků, kteří se v čase mění.
Rivette inscenuje intimní i davové scény, nechá hrdinku, aby si prošla vším, co utváří její zkušenost. Po rozhodující bitvě usne znavená dívka nad večeří; pro tvůrce je obojí stejně důležité. Jana se nechová jako náboženský fanatik, ale jako vnitřně pevná lidská bytost zažívající zkušenost s velkým světem: reaguje smíchem, bezelstností (pohupování nohou při výslechu církevním sborem), vzdorem (tamtéž), hněvem (na urážky Angličanů), šokem (při pohledu na mrtvé)… Přesto je Rivettův přístup spíše akademický, zajímají ho detaily spojenectví (financování francouzských jednotek měšťany obléhaného Orléansu). Když se hrdinka směje, tvůrce tím jen dokumentuje, že se dokázala smát. Na fanatismus nedojde, protože je obdařena štěstěnou: dokáže si získat lidi. Zdroj jejího přesvědčení a síla její přesvědčivosti zůstávají „černou skříňkou“ filmu. Rivette inscenuje to, co šlo dosvědčit, zachycuje cestu hrdinky skrze její pozemské svazky. Není to celý příběh. [viděno na kanálu mubi.com]
Rivette inscenuje intimní i davové scény, nechá hrdinku, aby si prošla vším, co utváří její zkušenost. Po rozhodující bitvě usne znavená dívka nad večeří; pro tvůrce je obojí stejně důležité. Jana se nechová jako náboženský fanatik, ale jako vnitřně pevná lidská bytost zažívající zkušenost s velkým světem: reaguje smíchem, bezelstností (pohupování nohou při výslechu církevním sborem), vzdorem (tamtéž), hněvem (na urážky Angličanů), šokem (při pohledu na mrtvé)… Přesto je Rivettův přístup spíše akademický, zajímají ho detaily spojenectví (financování francouzských jednotek měšťany obléhaného Orléansu). Když se hrdinka směje, tvůrce tím jen dokumentuje, že se dokázala smát. Na fanatismus nedojde, protože je obdařena štěstěnou: dokáže si získat lidi. Zdroj jejího přesvědčení a síla její přesvědčivosti zůstávají „černou skříňkou“ filmu. Rivette inscenuje to, co šlo dosvědčit, zachycuje cestu hrdinky skrze její pozemské svazky. Není to celý příběh. [viděno na kanálu mubi.com]
