15. listopadu 2015

ZLÝ PORUČÍK: STANICE NEW ORLEANS (Werner Herzog, 2009)

Neřekl bych, že Herzog svými pokusy o exploatační filmy zcela převlékl kabát. Zápletka tohoto je zasazená do Louisiany, jež představuje v rámci Spojených států herzogovský kraj světa s velkou biodiverzitou a relativní rovnováhou sil mezi člověkem a přírodou; příkladem budiž hurikán Katrina, na který film v prologu odkáže. Jako žánrový film je to napůl vtip, další bezelstné zneužití hollywoodského systému. Investovat peníze do Herzogových „komerčních“ filmů není dobrý nápad: stejně jako v případě pozdější KRÁLOVNY POUŠTĚ platí, že tento způsob tvorby, kdy se hvězda za zenitem obsadí do populární formy, jíž tvůrce vyplní vlastními významy, není trvale udržitelná. 

Herec Cage pokračuje v parodickém vykrádání sebe sama, ale jeho přehrávání se naprosto slučuje s tónem filmu, který by šlo popsat jako zhulený policejní film. Hrdina s drogovou závislostí, finančními problémy a pokřiveným držením těla kráčí na hranici dobra a zla, potažmo rozumu a šílenství, se stejnou lehkostí, jako kráčel Ježíš po vodě. Působí jako přirozený talent na zázraky: když už se zdá, že jeho osobní bankrot (dluh ze sázení, krádeže drog z policejního skladu, nevyrovnané pracovní výkony, dysfunkční rodina) je zpečetěn svazkem s drogovým gangem, obrátí se vše prozřetelně k dobru. Namísto dialektiky dobra a zla se nám dostane malého zla jako mimikry, taktiky dobra. Hrdinova temná strana se projevuje jako téměř roztomilá posedlost (obtěžování náhodně odchytávaných milenců) a jeho nevypočitatelné chování (vyhrožování smrtí invalidní důchodkyni) nikdy nezastře vědomí dobra jako konečného cíle. Hrdina má plán a neuvěřitelně trpělivou a krásnou přítelkyni... Kriminálka, v níž se střílí pouze v jedné scéně, přehrává hollywoodské pohádky. Co je skutečným smyslem filmu? Pohled na svět očima louisianské fauny? Pocta chaotickému řádu přírody, jenž zahrnuje i drogy a Cage? [viděno na DVD z půjčovny Radost]