10. března 2008

David Lean, zrození realisty


V únoru a březnu se v programovém velení archivního kina Ponrepa vystřídaly dvě nejvýraznější síly v jeho dramaturgickém zázemí. Zatímco únor ovládnul Milan Klepikov, pod jehož taktovkou proběhla zásadní, kompletní retrospektiva filmů Sergeje Ejzenštejna [byli jste tam, Pražáci, nebo před montáži atrakcí dáváte přednost atraktivní montáži, třeba v podání Paula Greengrasse?], v březnu vrací úder Věroslav Hába s profilem Davida Leana, jednoho z nejznámějších režisérů v dějinách britského filmu. Skutečnost, že retrospektiva opomíjí Leanovy nejslavnější velkofilmy ve prospěch jeho raného období, vystihuje slogan přehlídky “Birth of a Master” (až tak).

Fanoušky LAWRENCE Z ARÁBIE a MOSTU PŘES ŘEKU KWAI, nemluvě o redaktorech Cinemy s kritickým vývojem zamrzlým kdesi v čase jejich fanouškovského mládí, asi překvapí, že existují kritičtí výstředníci, kteří Leanova 40. léta řadí výše než zmíněné epické kolosy, zaprášené inventáře populárně-filmového kánonu. Já se prozatím komentáře vzdávám, protože Leanovy epiky si pamatuju ještě z doby, kdy si můj filmový úsudek zasloužil spláchnout do záchodu, a momentálně mám vyhlášené embargo na filmy delší než tři hodiny, s čestnou výjimkou Jacquese Rivetta. Andrew Sarris v 60. letech ve své knize THE AMERICAN CINEMA o Leanovi napsal: “Leanova kariéra dosáhla bodu, v němž skromné ctnosti filmů POUTO NEJSILNĚJŠÍ a VELKÁ OČEKÁVÁNÍ nafoukly horkým vzduchem LAWRENCE Z ARÁBIE a MOST PŘES ŘEKU KWAI (…). Když se Lean [v těchto filmech] konečně dostane k tomu, aby položil otázku, odpověď na ni už nikoho nezajímá. Prostá logistika LAWRENCE a MOSTU nemůže podepřít luxus v podobě režijní perspektivy.“

Oproti tomu zmíněný Věroslav Hába v březnovém programu Ponrepa k retrospektivě píše: “Zastánce realismu a střídmého (britského) výrazu, kladl ve svém stylistickém pojetí důraz na schopnost výstižně vizualizovat pojmy dané literou předlohy. Prostřednictvím vnímavě využívaných možností mizanscény jako svého zásadního nástroje, vytvářel Lean čistě kinematografické ekvivalenty obrazů stvořených prózou.” Stejně jako u dřívější kauzy Wyler nechápu, v čem by měly spočívat ty Leanovy vyzdvihované vizuální kvality, s výjimkou okatých efektů, které zvládne každý režijní učeň (typu použití ostrého pohledu, když chceme zdůraznit postavení oběti vůči jejímu vrahovi, viz OLIVER TWIST) – takové čítankové argumenty chápu spíš jako alibi, preventivní výpad vůči cinefilům, kteří se už chystají namítat, že Lean byl režisér spíš literární a především nemastný. Leanův problém je ten, že byl stejný suchoprd jako většina britských režisérů klasického období, s čestnými výjimkami především Alfreda Hitchcocka a Michaela Powella.

Daleko lépe než “vizuální” vystihují Leana přívlastky jako střídmý, nezaujatý, neosobní. Hálou tradičně vyzdvihovaná kategorie “realismu” je v podstatě chiméra, která filmařské přístupy jako důraz na autentické exteriéry, potlačování melodramatických emocí nebo aplikaci motta “tak to v životě chodí” [když třeba ve filmu TOTO ŠŤASTNÉ PLÉMĚ naprosto nečekaně, bez přípravy zemře syn hrdinů: divák smrt nevidí, protože ji nevidí ani rodiče, postava syna se s divákem nestihne “rozloučit”, jeho smrt má být překvapením úplně pro všechny] se mají stát kvalitami o sobě. Z kategorií tzv. realismu a výrazové střídmosti se stávají alibi pro absenci tvůrčí osobitosti a vlastního názoru, zůstávají objektivní řemeslné, resp. vypravěčské kvality. Co se mělo stát vyšší, dospělejší fází ve vývoji filmového umění, zůstalo nezáživným akademismem. Realismus zde ulpívá na té nejpovrchnější, dekorativní vrstvě – tzv. realisté jsou často zakuklenými romantiky, za to se ale rádi vymezují vůči hollywoodským “pohádkám”.

Filmy, které jsem zatím viděl, TOTO ŠTASTNÉ PLÉMĚ a OLIVER TWIST, jsou určitě solidní filmy, prosté iritujících faktorů, ale emočně a výrazově mdlé. Jejich ctnosti buď vyznívají spíše náhodně, byť můžou spadat pod kompetence režiséra [okatá a vyhublá Celia Johnsonová, představitelka matky v prvním z filmů, fascinující herecký “zjev” známý především z POUTA NEJSILNĚJŠÍHO], nebo ctnosti z filmu spíše sálají, než že by zářily; co je příznačné pro britský realismus, co přispívá k jeho přízemnosti, tj. neokázalost prostá hysterie a dramatické exaltovanosti, se může z odstupu jevit jako nenápadná kvalita. Film ukazuje obyčejné lidi, na nic si nehraje, míří nízko – prostě neirituje (TOTO ŠTASTNÉ PLÉMĚ).

OLIVER TWIST je dobře odvyprávěné, zinscenované COSI, odkazující na (charakterově, emočně) zjevně mnohem bohatší materiál (Dickense), a zůstává na úrovni adekvátní ilustrace, ve které bych nejvíc ocenil Leanovo oko pro obsazení některých hereckých typů. Jinak jsou ve filmu nejvíc vidět ony okatější filmařské triky (dramatická subjektivní kamera, ostré úhly a velké detaily) a umělá “skoba” na tváři Aleca Guinnesse v roli žida Fagina. Jak už to občas u Leana bývá, na filmu si víc všímám námahy, která za filmem stála, než toho, k čemu námaha měla vést, tj. výsledné emoce. Postava Fagina tak víc než postavou zůstává Guinnessem namaskovaným k nepoznání. A samozřejmě kvalitně hrajícím.

8 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Výbornej blog, jako vždy. Za sebe říkám, že se Leanovi vyhejbám širokým obloukem. Dodnes jsem kupříkladu nepochopil, kde tkví kvalita Lawrence.

Anonymní řekl(a)...

Trochu mi něco hlo žlučí (ovšem nedoporučuju brát příliš osobně). Takže, skutečně si myslim, že kdokoliv (opravdu kdokoliv, nejenom Vy), kdo nic nenatočil, by měl bejt ke tvůrcům shovívavější a ohleduplnější. Ono to určitě neni lehký a zrovna Lean zejména v tom raným období byl velice poctivej filmař. A Nadějný vyhlídky jsou krásný, bez řečí. A když jsme u těch anglickejch suchoprdů, tak by mě zajímalo, co říkáte na Asquithovo Browning version?
Jinak s Powellem nelze nesouhlasit to je naprostá špička.
Ještě k tomu embargu 3h. Nevejde se tam Andrej Rublev, Sedm samurajů, myslim že i Idiot, Tenkrát v Americe, Inagakiho i Mizogučiho 47 róninů, Fanny a Alexander a určitě pár dalších perel. Neni to blbost?
Jinak zdravím a díky. Foma

Anonymní řekl(a)...

re: anonym; Právě to je ten průser... Lean = poctivej suchoprd. Jen málo věcí je horších, než ambiciózní filmaři bez fantasie. Ale on betel ti odpoví osobně.

betelgeuse řekl(a)...

Beru si to osobně, ale jen houšť:) (1) Embargo na 3H filmy bylo myšleno částečně v nadsázce, i když má ryze praktický aspekt pro cinefily s nedostatkem času (4H film je méně než dva 2H filmy), člověk se vyhne mnoha maratonům bez pointy; (2) možná jsem příliš negativistický, ale není to póza, berte to tak, že po pěti, deseti letech intenzivní cinefilie má člověk nárok být vybíravý, zvláště vůči „oficiálním majstrštykům“, které jsou často kinematografickou variantou povinné literatury – filmy bez života, které je prospěšné vidět, ale jsou vlastně ztrátou času; tzv. realisté jsou největší nudaři, podstatou umění je přece stylizace, ozvláštnění reality, tohle prostě vidím jako povýšení střídmosti = průměrnosti na umění, i když v tomhle byli horší než Lean (obávám se, že Asquith je už vyložený antikvariát, ale neviděl jsem); (3) i když tyhle „prověřené“ (provařené) režiséry odmítnete, furt je na světě spousta fakt dobrých filmů, i když je třeba víc hledat, třeba spousta prosťoučkých béčkových filmů je filmově živějších než tyhle čítankové filmy; (4) to, že tím urážím jejich tvůrce, je třeba pravda, ale kvůli nim se na filmy nedívám, vyznamenání za poctivost se neudělují, i když to není ctnost úplně bez hodnoty.

berg.12 řekl(a)...

Jen pro upřesnění, ty kategorie "střídmý, nezaujatý, neosobní, realistický" se vztahují na Leanovo předvelkoepické období nebo celkově na jeho tvorbu? Lawrence z Arábie mi přijde cokoli jen ne střídmý a stylizace v Doktoru Živagovi je místy takřka pohádková. Nebo jde jednoduše o to, že autorské vyjádření názoru stojí mnohem výš než cit pro výpravu či kostýmy? Z jeho raných filmů jsem zatím viděl jen Nadějné vyhlídky, takže tu tolik posoudit nemohu.

betelgeuse řekl(a)...

Mluvil jsem o tom raném období (typicky MOŘE, NÁŠ OSUD nebo právě TOTO ŠŤASTNÉ PLÉMĚ), Lean obecně určitě není prototyp realisty, viz třeba filmy RYANOVA DCERA, ve kterém se docela odvázal (melodrama místy až barokní); myslím, že pro něj je výstižnější to "neosobní", tj. bere nějakou výchozí materii (realita, literární předloha), tu věrně převede na plátno, byť s určitou mírou technické stylizace, která tu předlohu ale jenom ilustruje (znázorňuje, např. převede silnou emoci velkým detailem), ale v té adaptaci mi chybí osobitost výrazu, čtení předlohy... Když jsme u toho "realismu", např. Jean Renoir měl v určitém období velmi silný smysl pro realitu (autentické exteriéry, herecké typy a zejména přirozený zvuk), ta realita z filmů doslova dýchala (typicky Paříž ve filmu BOUDU Z VODY VYTAŽENÝ), přesto to jsou filmy stylizované, ta realita je manipulovaná za účelem určité "výpovědi" (generování významů), aniž by ta realita ztrácela dojem bezprostřednosti... Kdežto Lean je daleko pasivnější a i proto byly jeho epické filmy tak dlouhé...

Anonymní řekl(a)...

Zdravím,
pokusim se o rychlou reakci, dnes odjíždim do domoviny Satjádžita Ráje, tak jsem trochu v presu. Mimochodem, co říkáte na Ráje, realismus někdy až na dřeň a přesto poezie z nejpoetičtějších, nebo se na tom neshodnem? (pro mě osobně je Ráj jeden z naprostých TOP)
Asquith - The importance of being earnest je možná trochu antikvární, ale fakt doporučuju tu Browning version, velmi silnej film s možná nejlepším výkonem Michaela Redgravea. Abych řekl pravdu, docela dám na Criterion a myslim, že to co vydaj, stojí vždycky za to (i když něco samozřejmě nemusí bejt muj vkus) a je tam například i pár Vámi zmiňovaných "béček". A zároveň třeba něco z toho Leana. (Ráje paradoxně nevydali, ptal jsem se jich, maji k němu stejně vřelej vztah jako já - tedy aspoň přibližně, ale autorsky právně je to složitý)
Pokud si můžu rejpnout, tak možná, že po dalších 20-30 letech cinefilování budete mít ty hrany obroušenější a přirozeně budete shovívavější, stejně jako teď jste přirozeně "drsnější". Ale Vaše odpovědi docela shovívavost vykazujou (alespoň vůči nám, za sebe musim říct, že nejsem žádnej filmovej znalec), takže spíš děkuju za proud osvětlujících informací. A ještě jedno rejpnutí, troufám si říct, že se díváme hlavně kvůli tvůrcům, protože kdyby nebyli, tak by nebyly ani ty filmy. Ale to je vtip, vím, jak jste to myslel. Takže, až mi zase něco hejbne žlučí (nebo něčim jiným), tak se zase ozvu:)!
Díky a mějte se fajn. Foma

betelgeuse řekl(a)...

jo jo, v poho... nejsem takový znalec filmu, abych znal víc než jeden film od Ráje (můj osobní "coming out")... co se Criterionu týče, i oni chtějí vydělávat peníze, takže se do určité míry řídí tím, co za největší umění považují jejich zákazníci, kteří můžou být trochu zamrzlí (ti Bergmanové, Olivierové aj.), takže osvícení ano, ale proti molům taky imunní nejsou... viděl jsem teď od Leana ROZMARNÉHO DUCHA, ukazuje se, že čím potenciálně zábavnější látka, tím víc vychází najevo jeho suchopárnost, upracovanost režie, ale teď už by to mělo být jenom lepší (POUTO NEJSILNĚJŠÍ, VELKÉ NADĚJE)...