Program letošního ročníku druhé nejvýznamější filmové přehlídky u nás je na světě. Uvidíme, kolik se toho na Febiofestu oproti loňsku změní, kromě nového dramaturgického vedení. Nic se nemění na místě konání, což s sebou kromě diváckého komfortu a koncentrace (multiplex) nese nízkou výlučost místa (ve srovnání s Vary) a především problematické festivalové publikum (buránci z Prahy). Něco by se mohlo stát s kosmetickými iritanty přehlídky v podobě kolovrátkových rotací znělky o přestávkách a otravných sponzorských spotů před začátky filmů. Co se programu týče, nejdřív mě trochu polekala absence většího počtu tutovek, prověřených auteurských jmen, ale vzhledem k tomu, že neznám pozadí dramaturgie, nevím, z čeho Uhrík a Cielová vybírali, nesoudím. O to víc jsme nuceni objevovat méně známé pojmy, bude to letos větší dobrodružství – příslibů nabízí program i tak dost a dost.
Pár hluchých míst se najde. Zvláště výběr amerického nezávislého filmu by potřeboval protřídit, je v něm několik vyloženě tuctových titulů (např. KRÁL KALIFORNIE a V ŘETĚZECH), což mi připomíná podobně problematickou dramaturgii nezávislých filmů stejné dvojice ve Varech: kvalita není důležitá, hlavně, že má film nálepku „nezávislý“ (resp. se kvalita rozmělňuje kvantitou). Nebo „odvážný“ – Uhrík a Cielová zároveň potvrzují svůj objevitelský apetit, nebojí se experimentovat, nabízet extrémní podoby filmového umění (letos zaručeně filmy Niny Menkesové DIAMANTOVÁ KRÁLOVNA a KRVAVÉ DÍTĚ). Otázka zní, co na to řekne nepřipravený divák, který se do sálu dostane jenom proto, že lákavější projekce byly vyprodané. Z mého pohledu platí, že i pokud takový experiment za tu diváckou námahu stojí, musí se člověk vyrovnat s nevítaným rozptýlením v podobě ze sálu se hrnoucích nevědomých mas, které nebyly dostatečně varovány. Letos se o to dramaturgové pokusili tím, že příslušnou sekci pojmenovali „Kino extrémů“; osobně bych před vstupem do sálu doporučoval navíc plivnout do popcornu – nebo, ještě lépe, promítat takové filmy v jiném, alternativním pražském prostoru (podobně jako se staré filmy přehlídky promítají v archivním Ponrepu).
Retrospektivu filmů Alana Parkera bych před takovými pěti lety vřele uvítal, dnes je pro mě Parker pasé stejně jako Michael Jackson, TOP GUN a bílé ponožky. Jak mi nedávno potvrdilo HOŘÍCÍ MISSISSIPPI, Parker se jako anglánsky povýšený (snobský) amatérský etnograf vyžíval v penetraci a exploataci cizích krajů – od tureckého vezeňského systému přes americký Jih (pohanskou Louisianu, buranské Mississippi) až po peronovskou Argentinu –, jejich balení do přímočarých historek a leskle videoklipových obalů. Pokud bych měl z promítaných Parkerových filmů nějaký doporučit, pak rozhodně ten nejméně ambiciózní: milé COMMITMENTS… V souladu se svým karlovarským průvodcem, jehož platnost je univerzální, jsem vybral tipy letošního Febiofestu. Jako vždy opomíjím tituly, které se záhy objeví v distribuci (zejm. AŽ NA KREV, GONE BABY GONE a MONGOL) a typicky budou patřit mezi nejvíce navštěvované – zkrátka se soustředím na filmy, které už třeba nikdy neuvidíte, minimálně v kinech. Tady jsou, řazeny dle sekcí:
Asijské panoráma >
LOŽNICE (chválený thajský horor), PLOY (thajský psychologický minimalizmus), M (japonsky o pornografii) [čistě pro informaci: SLÁVA REŽISÉROVI! (Kitano)]
Britsko-americké panoráma >
ZABITÍ JESSEHO JAMESE ZBABĚLCEM ROBERTEM FORDEM (prý jeden z nejlepších amerických filmů minulého roku), DESET KÁNOÍ (narativně i vizuálně stylizovaná autralská etnografie) [dobré do životopisu: REDIGOVÁNO (De Palma)]
Evropští mistři >
PŘED REVOLUCÍ (raná kvalita od Bertolucciho, než si ji pokazil svým libidem), LIDSKÁ OTÁZKA (inspirováno Godardem, pro náročné)
Kino extrémů >
MAMINČIN ČLOVĚK (velmi chválený lo-fi experiment, oproti názvu sekce ale žádná divočina)
Latinskoamerické panoráma >
[je dobré vidět: TICHÉ SVĚTLO (Reygadas)]
Nová Evropa >
HOLÉ VLASTNICTVÍ (vycházející auteurský pojem z Francie), FÍGLE (prý klenot z Polska)
Pocta: Isild le Besco >
BRZY NA SHLEDANOU a DĚTSKÁ SLEVA (malý risk, nemůžu vyloučit pretenzi po francouzsku; z druhého byl v rauši Chris Marker)
Pocta: Jos Stelling >
ILUZIONISTA (celý beze slov)
Pocta: Magda Vašáryová >
MARKÉTA LAZAROVÁ (samo sebou)
Pocta: Roy Andersson >
všechno kromě GILIAPu [TY, KTERÝ ŽIJEŠ si u mě druhou šanci zaslouží, vyloženě si o ni říká]
Pola Goes to Hollywood >
HORSKÁ KOČKA (horký tip: Ernst Lubitch & diva němého filmu Pola Negri)
Právo a bezpráví v soudní síni >
BEZ KONCE (Kieślowski)
Severské panoráma >
TŘÍDA (středoškolský teror z Estonska)
Zaostřeno na Izrael >
BEAUFORT (válečné drama bez nástrahy tématizmu)
Bez záruky, reklamace nepřijímám!
Žádné komentáře:
Okomentovat