Spíše SETKÁNÍ – jako
metafyzický koncept – než familiérně znějící SCHŮZKA… Bez znalosti jiných Téchiného
děl nemohu najisto soudit, nakolik je pro vyznění filmu určující vklad mladého
Oliviera Assayase jako scénáristy. Každopádně zde poznávám rysy Assayasovi
vlastní tvorby; SCHŮZKA je stále v pohybu, plná událostí, nekonformně rozvrací
ustálené kulturní významy (smrti), ale pro mě jako diváka tvoří velmi
prchavý zážitek. Film vypadá jako strukturalistické cvičení, které zhruba v polovině
nechá zemřít klíčovou postavu. Smrt jedné z postav způsobí metafyzický velký
skok u jiné; pomůže jí překonat zdánlivý nedostatek talentu. Závěrečný citát z evangelia
svatého Jana jasně osvětlí, jak film číst: Jestliže
pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo, odumře-li však, přinese
hojný užitek.
Nečekejte drama
nafouknuté vlastní důležitostí (syndrom Iňárritu);
SCHŮZKA působí spíše jako umělecký „B“ film – krátký, rychlý, zhuštěný. Neztrácí
čas logikou, vývojem, psychologií, drama posunují vpřed záměry postav, siločáry
jejich vůle. Vůle jedné postavy si podmaňuje, terorizuje, zesměšňuje vůli těch slabších. Projevy
vůle mají povahu gest, izolovaných aktů, ne soustavného jednání; z filmu se
nestane popisné podobenství. Klíčová proměna není procesem, ale odvážnou spekulací.
Redukce filmu do znaků se projevuje několika způsoby: zápletka z prostředí
divadla odkazuje na ROMEA A JULII, ale slavná hra nic nereprezentuje, odkazuje
sama na sebe (např. Romeo jako postava z pornografické scénické show); lásku
reprezentuje sexualita, ale na sexuální styk skoro nedojde, i zde se jedná více
o akty vůle s předčasným vyvrcholením (plivnutí na ženu); nájezdy kamery na postavu tradičně v kinematografii označují pohnutí postavy, zde není potřeba nic vysvětlovat, krátký pohyb kamery mluví za sebe. A celé „bouření“ filmu pojme letmý
odkaz na televizní pořad, který se mihne v jedné ze scén: detailní záběr mocně
padajícího vodopádu. [viděno na kanálech Cinemax]
