1. PUTOVNÍ PŘEHLÍDKA STŘEDNÍ EVROPA 2007 pochází z dílny „mesiáše“ tuzemské distribuce Jiřího Králíka a je to znát. Díky zvolenému kritériu výběru filmů do přehlídky, kterým se stala skutečnost ocenění filmu národní filmovou cenou, pro mě přehlídka ztrácí smysl a povrchní zkoumání vybraných filmů to potvrzuje. Tvůrci přehlídky můžou argumentovat objektivitou, resp. otevřeností takového výběru: národní ceny bývají často kompromisem mezi kvalitou a diváckou popularitou, čili pokud se některé z filmů u tuzemců neujmou, může si Králík umýt ruce tím, že takové filmy se v daných zemí prostě líbí. Pro mě je kritérium nejen alibistické, ale i vyloženě pomýlené. Národní cena je pouze statistika a nevypovídá skoro o ničem. I když pomineme, že leckdy není ani z čeho vybírat, víme dobře nejen z případu Českého lva, jakých rozhodnutí jsou národní akademie a jejich konsenzuální politiky schopné. Zvolený film ve výsledku nejen, že nemusí garantovat kvalitu, jeho popularita se navíc může omezovat pouze na domácí trh a hůře se vyvážet za hranice. Fakt nechápu, proč plýtvat silami na takové kritérium. Osobně jsem po letech místních festivalů (zejména chorobného Festivalu evropského filmu) z významu národních cen vyléčen. Když pominu tématicko-družební benefit takových přehlídek („jak se žije v Evropě“), esteticky přínosné jsou vybrané filmy spíš výjimečně. Většinou jde o divácky relativně jednoduchá, sociálně nebo historicky zaměřená dramata, „bezpečný“ středoevropský poetizmus nebo vyloženě nenáročné pokusy o přizpůsobení západních žánrů senzitivitě dané země.
Výběr Králíkovy středoevropské přehlídky není výjimkou. Vedle zmíněných cen se sice většinou honosí výrazně nadprůměrným hodnocením na IMDB, ta jsou ale tradičně v případě „exotických“ zemí a výše zmíněných typů filmů nadhodnocená, nekritická (a statisticky irelevatní) – nic, co by mělo otřást vaší estetickou historií a kritickými měřítky. Výjimkou je IMPORT/EXPORT Rakušana Seidla, který typicky zadání přehlídky nesplňuje a jako jediný si distribuci zaslouží. Sice mám na něj diametrálně odlišný názor než Kamil Fila v říjnové Cinemě [psal jsem o něm v souvislosti s letošními Karlovými Vary jako o přikrášleném, eticky vadném voyerizmu, který je filmem-pravdou především na adresu svého tvůrce, než čehokoliv jiného], je ale dobré ho vidět, už jako výborné projímadlo vašich kritických měřítek.
Troufám si říct, že navzdory tristní děravosti naší konzervativní kinodistribuce platí, že díky podpůrnému monstru v podobě Automatické podpory Media Programme v rámci Evropské komise [za každého diváka dostane distributor každého evropského filmu cca. půl eura, byť nepřímo, přes dotaci na distribuci jiného evropského filmu], se některé z nejvýraznějších filmů regionu do našich kin dostanou. Přirozeně to vypovídá cosi o kvalitě jednotlivých kinematografií (Maďarsko, aktuálně film z Rumunska) a opravdu si nemyslím, že je třeba plošně reprezentovat i ty filmově slabší země. Čili ať si Králík uvádí do kin, co chce – je mi celkem jedno, jestli slovinské drama vytlačí z kin německou komedii o Hitlerovi –, na kvalitě místní distribuční nabídky to nic nemění.
V relaci Radia 1 Film o páté jsem slyšel zhrzené reakce zástupců tvůrců českého GYMPLU (režisérova ne-hereckého synátora a poradce přes graffiti) nejen na jim předcházející audio recenzi Františka Fuky – bohužel mizerně argumentovanou (jakákoliv debata, která se pře prioritně o míře pravdivosti filmu, znamená cestu do pekel) a tím si nadbíhající. To mě jenom usvědčuje o tom, že kritické psaní o filmu je aktuálně v defenzívě a připomíná mi úvahu, kterou jsem před časem kdesi četl, o roli filmových kritiků (vč. recenzentů) do budoucna. S tím, jak je současný filmový divák vystaven stále více zdrojům kritických informací o filmu (internet) a více možnostem, jak daný film opakovaně shlédnout (v éře před televizí platilo, že film se hrál pouze v kinech a to většinou jednorázově, pokud nedošlo k obnoveným premiérám), exkluzivita filmového kritika padá. Kritik budoucnosti tedy nebude názorovou autoritou, která filmu přiřkne definitivní („závazný“) verdikt, ale mnohem více se stane inspirátorem, organizátorem a průvodcem po méně známých filmech a teritoriích. Jinými slovy, kritik se stane daleko aktivnějším, pozitivnějším prvkem při ovlivňování filmových aktivit svých čtenářů, a to na úkor současné více statické, negativní role (ve smyslu „šťourání“ a „nicnedělání“ ve stereotypním vidění světa podle tvůrců GYMPLU).
Žádné komentáře:
Okomentovat