Top 5 vděčného koncesionáře

Filmová dramaturgie druhého programu veřejnoprávní televize zatápí pod cinefilním kotlem a začíná opět prokazovat, že placení koncesionářských poplatků nemusí být nutně – státem a svědomím maloměstského slušnáka vymáhanou – charitou; ČT2 aktuálně prostě dokazuje, že ji nemáme jenom na sport. Z 15 filmů, jež v následujících 20 dnech přinesou cykly Filmových klubů a Filmových návratů vybírám Top 5 dle jejich cinefilní přínosnosti:

# 5 > WESTERN UNION (18/11, 16:40) rozhodně nebude patřit mezi vrcholná díla Fritze Langa, režisérského kosmopolity a člena Sarrisova elitního klubu nejlepších režisérů (nejen) klasického Hollywoodu. Jak píše Dave Kehr, Lang sice westerny miloval, jejich rozlehlé prostory ovšem příliš neladily s jeho klaustrofobní estetikou. Přesto – jak velí auteurská politika – slabší filmy výborných režisérů jsou pořád zajímavější než povedené filmy režisérů průměrných, proto uvidím raději právě WESTERN UNION než třeba noirový KŘÍŽOVÝ VÝSLECH (10/11, 10:00) Edwarda Dmytryka nebo taky westernového JESSEHO JAMESE (11/11, 16:30) Henryho Kinga.

# 4 > OTEC A SYN (8/11, 21:45) je posledním z filmů v portrétu Alexandra Sokurova, který sice teprve musím ze záznamu dohánět, ale jak jsem psal dříve: jeho filmy sice vyžadují trpělivost a otevřenost, přesto se mi takové nasazení u něj zatím vyplácelo, a rozhodně svoji cinefilní energii investujete lépe než v případech esteticky ztěží převratného „nedo-umění“ typu PLESU PŘÍŠER (21/11, 23:50) nebo polského EDIHO (7/11, 23:45). OTEC A SYN má své významné zastánce i odpůrce (mezi první počítám i svého oblíbeného uživatele na ČSFD, dwi-ho), nic ale nenasvědčuje tomu, že by měl být periferním příspěvkem v Sokurovově filmografii. Titulní rodinný vztah je v tvůrcově podání natolik těsný a tělesný, že nejen při své premiéře v Cannes roku 2003 vzbudil spekulace ohledně možného homosexuálního podtextu: Sokurov podobné otázky razantně odmítnul s odkazem na „chlípnou předpojatost dekadentního Západu.“

# 3 > SMRTELNÝ HŘÍCH (25/11, 15:10) je jednoznačně největší atrakcí technicolorového cyklu Filmových návratů; žádný z ostatních zařazených filmů nevyužívá zářivých barevných odstínů k tak průraznému a delirickému efektu. Asi nejznámější film významného hollywoodského melodramatika Stahla dle mého trochu zaostává za jeho vrcholným – černobílým – obdobím 30. let: na to je příběh mrazivě cílevědomé ženy a její obsesivní fixace na mrtvého otce příliš antiromantický, jednoznačný a jednostrunný (co ta mrška provede teď?). Rozhodně ale dává dobré jméno kinematografické přehnanosti. Vynikající mizanscéna.

# 2 > ATALANTA (15/11, 21:40) je prvním z příspěvků zásadního cyklu Filmového klubu pod názvem Francouzská filmová klasika. Poslední a jediný dlouhometrážní film zázračného dítěte meziválečného francouzského filmu, Jeana Viga, patří do „zlatého fondu“ kinematografie, ať už to znamená cokoli. Nakolik je tento poetický příběh prosté lásky pouze „čítankovou“ klasikou nedokážu předem posoudit – k Vigově ještě slavnější TROJCE Z MRAVŮ jsem kdysi zaujal jistý odstup –, ale Jonathan Rosenbaum ho řadí úplně nejvýš (a dwi o tom pochybuje). Rozhodně ale platí, že o tom by si měl každý udělat názor sám – pokud si ho neudělá o nejvyšším kinematografickém kánonu, jak pak může hodnotit filmy Spielberga nebo Uweho Bolla?

# 1 > REJ (22/11, 21:40) patří rovněž do cyklu francouzské klasiky, byť jeho režisér, Max Ophüls, patřil ke světoběžníkům, kteří točili i v Hollywoodu, a proto se dostal – společně s Langem - do panteonu filmových režisérů amerického auteuristy Andrewa Sarrise. Ophüls je u nás jedním z nejméně známých mistrů filmové režie, který proslul formálně vytříbenými, ne však manýristickými nebo odtažitými, kostýmními melodramaty. Jeho poznávacím stylistickým znakem se staly dlouhé, barokní pohyby kamery sledující pohyb zamilovaných hrdinů, dávajíce tak času jejich lásky fyzickou kvalitu (důraz na trvání citu v prostoru, jeho sledování krok po kroku). Jak REJ, tak o týden později uvedené RADOVÁNKY sice nemají patřit k úplné špičce režiséra, který formálně inspiroval i Kubricka (byť s menším úspěchem), každopádně by měly být tím nejlepším, co v listopadu na ČT2 uvidíte.