Typicky pro debut má film volnou strukturu epizod, jež rámuje odysea vesnické hrdinky hledající ve městě ženicha, jak jí to předpověděl falešný prorok – muž, jenž jí hádaním z ruky nepřečte, ale nadiktuje osud (přesné datum svatby). Mění se domácnosti, ve kterých přebývá jako „příživnice“, jež opustila práci v drůbežárně, pánské partie se střídají jen s minimálními přechody. Pro hudebnost a obrazovou stylizovanost lze film vnímat jako pásmo (noc strávená v zámku, bohémský večírek s volným sexem, večeře v kabaretu). Přes různorodost „snění“ v jeho uzavřených sekvencích má film svůj směr: ztrátu iluzí, návrat k počátku (obavy dívky ze soudu rodičů, venkovský původ, předurčenost neúspěchu). Dívku na konci pronásleduje minulost, její partie se shlukují do společných obrazů; sychravý podzim a krákání vran ji vracejí zpět do skutečnosti. Suchého jednoduchý film působí nakonec docela světově (Pietrangeliho ZNAL JSEM JI DOBŘE, Suzukiho CARMEN Z KAWAČI). A etuda herce Dvořáka jako mladíka s vyrážkou a slabostí pro panenky vyzní skutečněji než cokoliv, co kdy natočil Juráček. [viděno na kanále Kino CS]
22. ledna 2016
NEVĚSTA (Jiří Suchý, 1970)
NEVĚSTA, Suchého první a poslední celovečerní
film, byla opožděným výrazem obrodivé energie 60. let. Tvůrcovy filmy točené na
video v 90. letech jí nemohly konkurovat stopáží, produkční hodnotou,
ambicí, ani krásou herečky v hlavní roli - i když zůstávají zajímavými
pozůstatky solitérovy potřeby točit (KRÁLOVNA BUBLIN, BABANA). NEVĚSTA působí
mladě jak pro bohatý soundtrack, útržky Suchého písní, tak pro obsazení mladé
herečky Vančurové, pěkné jako svatý obrázek. V „domácích videích“ z 90.
let se Suchého jemná erotomanie musela spokojit s domácími zdroji
v podobě herečky Molavcové, jíž obsazoval do mnoha podob ženy (družky,
matky, múzy, dominy, děvky), do značné míry už pouze pro vlastní potřebu vyjádřit svou slabost pro ženy. Nahota v NEVĚSTĚ čerpá z cizích zdrojů, je určena jak potřebou tvůrce, tak na export divákovi (nepokrytý
„výron“ nahoty v montáži lechtivých momentů z české produkce 60. let,
svlečení hrdinky na kameru na konci filmu).
Typicky pro debut má film volnou strukturu epizod, jež rámuje odysea vesnické hrdinky hledající ve městě ženicha, jak jí to předpověděl falešný prorok – muž, jenž jí hádaním z ruky nepřečte, ale nadiktuje osud (přesné datum svatby). Mění se domácnosti, ve kterých přebývá jako „příživnice“, jež opustila práci v drůbežárně, pánské partie se střídají jen s minimálními přechody. Pro hudebnost a obrazovou stylizovanost lze film vnímat jako pásmo (noc strávená v zámku, bohémský večírek s volným sexem, večeře v kabaretu). Přes různorodost „snění“ v jeho uzavřených sekvencích má film svůj směr: ztrátu iluzí, návrat k počátku (obavy dívky ze soudu rodičů, venkovský původ, předurčenost neúspěchu). Dívku na konci pronásleduje minulost, její partie se shlukují do společných obrazů; sychravý podzim a krákání vran ji vracejí zpět do skutečnosti. Suchého jednoduchý film působí nakonec docela světově (Pietrangeliho ZNAL JSEM JI DOBŘE, Suzukiho CARMEN Z KAWAČI). A etuda herce Dvořáka jako mladíka s vyrážkou a slabostí pro panenky vyzní skutečněji než cokoliv, co kdy natočil Juráček. [viděno na kanále Kino CS]
Typicky pro debut má film volnou strukturu epizod, jež rámuje odysea vesnické hrdinky hledající ve městě ženicha, jak jí to předpověděl falešný prorok – muž, jenž jí hádaním z ruky nepřečte, ale nadiktuje osud (přesné datum svatby). Mění se domácnosti, ve kterých přebývá jako „příživnice“, jež opustila práci v drůbežárně, pánské partie se střídají jen s minimálními přechody. Pro hudebnost a obrazovou stylizovanost lze film vnímat jako pásmo (noc strávená v zámku, bohémský večírek s volným sexem, večeře v kabaretu). Přes různorodost „snění“ v jeho uzavřených sekvencích má film svůj směr: ztrátu iluzí, návrat k počátku (obavy dívky ze soudu rodičů, venkovský původ, předurčenost neúspěchu). Dívku na konci pronásleduje minulost, její partie se shlukují do společných obrazů; sychravý podzim a krákání vran ji vracejí zpět do skutečnosti. Suchého jednoduchý film působí nakonec docela světově (Pietrangeliho ZNAL JSEM JI DOBŘE, Suzukiho CARMEN Z KAWAČI). A etuda herce Dvořáka jako mladíka s vyrážkou a slabostí pro panenky vyzní skutečněji než cokoliv, co kdy natočil Juráček. [viděno na kanále Kino CS]
