6. ledna 2016

ZÁVISLOST (Abel Ferrara, 1995)

Stejně jako v PASOLINIM se nám i v ZÁVISLOSTI dostane sexu, násilí a filozofie. Sex jako takový ve filmu není, má podobu vampýrismu, znásilnění ducha skrze tělo. Násilí upíra na oběti představuje zároveň její zasvěcení, neboli poznání pravé tváře světa. Oběť „znásilnění“ je svedena do značné míry nedobrovolně, ale ne zcela; zde vstupuje do hry ona filozofie. Nezávislý upírský film je především dramatem o mezích svobodné vůle: pesimista Ferrara vkládá do vyprávění televizní obrazy válek (druhé světové s vyhlazováním Židů, vietnamské, balkánské); jejich opakování dokazuje, že člověk se nedokáže poučit ze svých dějin. Zlo nemá exogenní příčíny, umožňuje ho lidská slabost, závislost slabých na zlu. Spoluvina obětí je ve filmu ztvárněna skrze velmi průzračný dramatický prostředek: oběti dostanou příležitost zlu uniknout (stačí jen říct), ovšem ani jedna tak neučiní.

Filozofický rozměr filmu nemá podobu disputace, ale teze uvalené na zápletku. Kousavému světonázoru tvůrce odpovídá zvolená poetika ošklivosti: černobílý obraz, bezútěšnost ulic a interiérů, lhostejné násilí. Punkově laděný film je krátký, do značné míry se omezuje na vykřičení Ferrarova znechucení nad lidstvem. Sice se dobere jisté katarze smíření (znovuzrození), když hrdinka začne bojovat s nabytou upírskou silou – vyšším stádiem slabosti –, ale příliš to nezmění na celkovém pocitu lidského (sebe)vyhlazování. Hrdinka je variací na ferrarovského mužského hrdinu: namísto mačismu se její dobyvačná arogance projevuje jako intelektuální nadřazenost. Duševní virtuozita čerstvé doktorky filozofie se projevuje i tím, že dialektika síly a slabosti má sebevztažnou povahu: spíše než s požadavkem morálním (ohledem na oběti) souvisí potřeba očisty se snahou aspirujícího nadčlověka o překonání vlastní omezenosti. I v tomto „ženském“ filmu se zdá, že Ferrara sám bojuje s voláním pokušení, jež podrobuje kritice. Je svůdné být zlý. [viděno na DVD z půjčovny Radost]