Hrdinka je cikánka, která věří na pověry a nechá se unést slepou vášní. Opačný pól představuje – vzpomeňte si na Powellova ČERNÉHO NARCISE – křesťanská církev jako rozumová korekce pohanské víry. Třetí vrchol v milostném trojúhelníku představuje mužství, jež si pro prastarý dobyvačný pud osvojilo moderní prostředky k ovládnutí přírody (hon na lišku). Vášnivost těla, kterou se marně snaží zkrotit rozumná láska, podlehne silné vůli. Hrdinka si uvědomuje, že jako ztělesnění přírody (naivistická chaloupka plná zvířátek) ji muž ohrožuje; odolat mu ale dokáže až poté, co mu podlehne. Přesto se zdá být navždy ztracena ve věčném dilematu, jež je vlastní i tvůrci… Powell zobrazuje archetyp ženy-lišky, slabé i nezkrotné, v původním stavu přírody, kam jen pomalu proniká civilizace. Hon na lišku je organizované násilí na přírodě; hrdinka je nerozumná jako dítě; církev nemá sílu… V typicky powellovské obrazové metafoře vnikne vítr do chatrče, jíž obývá hrdinka s otcem, a rozezvučí harfu. Film představuje archaický řád pohledem, který je kritický i nostalgický. Hrdinka nepatří do tohoto světa. [viděno ve Filmovém muzeu]
14. ledna 2016
PROPADLÁ ZEMI (Michael Powell, 1950)
Tento Powellův film nepatří k jeho největším, ani často zmiňovaným
dílům, ale je pro něj velmi typický. U Powella nehraje takovou roli, zda se
jeho filmy odehrávají v Anglii, v exotickém prostředí Indie či
v kunsthistorii kontinentální Evropy. I když jsou zasazeny přímo na
britské ostrovy, mění se důvěrně známá, plochá krajina v bájnou zemi
(CANTERBURSKÁ POVÍDKA). Film, v původním znění GONE TO EARTH, se odehrává
na kraji Anglie, nedaleko Walesu, v krajině netknuté industrializací;
pouze v ní jako příslovečná „díra do země“ dlí pozůstatek někdejší důlní
činnosti. Hrdinčin otec, který se živí jako výrobce rakví a příležitostný
muzikant, vypadá jako starořecký Pan. Krajina si
uchovává schopnost „hovořit“, dávat člověku signály a promlouvat do jeho osudu.
Falešné vědomí, chcete-li.
Hrdinka je cikánka, která věří na pověry a nechá se unést slepou vášní. Opačný pól představuje – vzpomeňte si na Powellova ČERNÉHO NARCISE – křesťanská církev jako rozumová korekce pohanské víry. Třetí vrchol v milostném trojúhelníku představuje mužství, jež si pro prastarý dobyvačný pud osvojilo moderní prostředky k ovládnutí přírody (hon na lišku). Vášnivost těla, kterou se marně snaží zkrotit rozumná láska, podlehne silné vůli. Hrdinka si uvědomuje, že jako ztělesnění přírody (naivistická chaloupka plná zvířátek) ji muž ohrožuje; odolat mu ale dokáže až poté, co mu podlehne. Přesto se zdá být navždy ztracena ve věčném dilematu, jež je vlastní i tvůrci… Powell zobrazuje archetyp ženy-lišky, slabé i nezkrotné, v původním stavu přírody, kam jen pomalu proniká civilizace. Hon na lišku je organizované násilí na přírodě; hrdinka je nerozumná jako dítě; církev nemá sílu… V typicky powellovské obrazové metafoře vnikne vítr do chatrče, jíž obývá hrdinka s otcem, a rozezvučí harfu. Film představuje archaický řád pohledem, který je kritický i nostalgický. Hrdinka nepatří do tohoto světa. [viděno ve Filmovém muzeu]
Hrdinka je cikánka, která věří na pověry a nechá se unést slepou vášní. Opačný pól představuje – vzpomeňte si na Powellova ČERNÉHO NARCISE – křesťanská církev jako rozumová korekce pohanské víry. Třetí vrchol v milostném trojúhelníku představuje mužství, jež si pro prastarý dobyvačný pud osvojilo moderní prostředky k ovládnutí přírody (hon na lišku). Vášnivost těla, kterou se marně snaží zkrotit rozumná láska, podlehne silné vůli. Hrdinka si uvědomuje, že jako ztělesnění přírody (naivistická chaloupka plná zvířátek) ji muž ohrožuje; odolat mu ale dokáže až poté, co mu podlehne. Přesto se zdá být navždy ztracena ve věčném dilematu, jež je vlastní i tvůrci… Powell zobrazuje archetyp ženy-lišky, slabé i nezkrotné, v původním stavu přírody, kam jen pomalu proniká civilizace. Hon na lišku je organizované násilí na přírodě; hrdinka je nerozumná jako dítě; církev nemá sílu… V typicky powellovské obrazové metafoře vnikne vítr do chatrče, jíž obývá hrdinka s otcem, a rozezvučí harfu. Film představuje archaický řád pohledem, který je kritický i nostalgický. Hrdinka nepatří do tohoto světa. [viděno ve Filmovém muzeu]
