TEĎ SPRÁVNĚ, PŘEDTÍM ŠPATNĚ (Hong Sang-soo, 2015)

Z toho, co jsem od tvůrce viděl, je jeho poslední film divácky nejvděčnější. Zdá se, že je přesně tím, co tak průhledně signalizuje jeho název: dvěma verzemi stejného příběhu s opačnými morálními znaménky; průzračnou strukturou, jež určí význam filmu. Platí-li, že v měnících se detailech dvou verzí téže výchozí situace se neskrývá složitější kódování onoho „správně“, opírá se film především o pozitivní tón druhé verze... V první verzi se hrdina, filmový režisér, potáže se zlou, když se při návštěvě provinčního filmového festivalu pokusí získat krásnou, ale citlivou mladou ženu, aspirující výtvarnou umělkyni. Z milostného dobrodružství zbyde pachuť rozladění, jež poznamená hrdinův celý pobyt. V alternativní realitě téhož vztahu se mužským oportunismem nezkalená citová náklonnost sice nepřetaví v lásku, v níž by šlo pokračovat, ale hrdina získá novou divačku pro své filmy. Morální vrchol umělce. 

Druhou verzi uvedou a rytmicky doprovázejí zvon z buddhistického chrámu a chytlavá, prostě instrumentovaná melodie: první hudební prvek odkazuje na zázračnost hrdinovy proměny, druhý na „dobrý pocit“ z druhé poloviny filmu. Napravení hrdiny má pohádkové obrysy, Hong ho ale nezcizuje; strukturální trik vyznění filmu nekomplikuje, naopak ho pročistí jasným morálním hlediskem. Rozdíly mezi oběma verzemi, ať už jsou dramatugické (vývoj dialogu) nebo formální (postavení kamery, velikost záběrů), dle mého nepůsobí jako nutné podmínky proměny. Pokud tvůrce některé věci zobrazuje jinak, neznamená to, že by stylem druhé verze napravoval styl první verze. V klíčovém obrazu obou vyprávění, jenž se odehrává v ženině ateliéru, ji poprvé vidíme před plátnem, zatímco podruhé kamera sleduje plátno zezadu a klade důraz na hrdinu v pozadí. Ten už není slídilem, ale pozorovatelem: řekne o jejím obraze, co si skutečně myslí, a celou romanci tak málem předčasně ukončí. Hrdinova morální proměna – zvrat upřímnosti – nemá za důsledek zvážnění vyprávění, ale pouze odlišný vývoj událostí s vlastní kauzalitou. Dobře naladěný muž sice způsobí malý skandál veřejným striptýzem, ale i díky tomu nepotká na konci před festivalovým kinem sice oddanou, ale nepříliš inspirativní obdivovatelku (kterou striptýz vylekal). Morální variace téhož příběhu není nevděčná. [viděno na Febiofestu]