Druhou
verzi uvedou a rytmicky doprovázejí zvon z buddhistického chrámu a
chytlavá, prostě instrumentovaná melodie: první hudební prvek odkazuje na zázračnost
hrdinovy proměny, druhý na „dobrý pocit“ z druhé poloviny filmu. Napravení
hrdiny má pohádkové obrysy, Hong ho ale nezcizuje; strukturální trik vyznění
filmu nekomplikuje, naopak ho pročistí jasným morálním hlediskem. Rozdíly mezi
oběma verzemi, ať už jsou dramatugické (vývoj dialogu) nebo formální (postavení
kamery, velikost záběrů), dle mého nepůsobí jako nutné podmínky proměny. Pokud tvůrce
některé věci zobrazuje jinak, neznamená to, že by stylem druhé verze napravoval
styl první verze. V klíčovém obrazu obou vyprávění, jenž se odehrává v
ženině ateliéru, ji poprvé vidíme před plátnem, zatímco podruhé kamera sleduje plátno
zezadu a klade důraz na hrdinu v pozadí. Ten už není slídilem, ale pozorovatelem:
řekne o jejím obraze, co si skutečně myslí, a celou romanci tak málem předčasně ukončí.
Hrdinova morální proměna – zvrat upřímnosti – nemá za důsledek zvážnění
vyprávění, ale pouze odlišný vývoj událostí s vlastní kauzalitou. Dobře
naladěný muž sice způsobí malý skandál veřejným striptýzem, ale i díky tomu nepotká
na konci před festivalovým kinem sice oddanou, ale nepříliš inspirativní
obdivovatelku (kterou striptýz vylekal). Morální variace téhož příběhu není nevděčná.
[viděno na Febiofestu]
4. května 2016
TEĎ SPRÁVNĚ, PŘEDTÍM ŠPATNĚ (Hong Sang-soo, 2015)
Z toho, co jsem od tvůrce viděl, je jeho poslední film divácky
nejvděčnější. Zdá se, že je přesně tím, co tak průhledně signalizuje jeho
název: dvěma verzemi stejného příběhu s opačnými morálními znaménky; průzračnou
strukturou, jež určí význam filmu. Platí-li, že v měnících se detailech
dvou verzí téže výchozí situace se neskrývá složitější kódování onoho
„správně“, opírá se film především o pozitivní tón druhé verze... V první verzi
se hrdina, filmový režisér, potáže se zlou, když se při návštěvě provinčního
filmového festivalu pokusí získat krásnou, ale citlivou mladou ženu, aspirující
výtvarnou umělkyni. Z milostného dobrodružství zbyde pachuť rozladění,
jež poznamená hrdinův celý pobyt. V alternativní realitě téhož vztahu
se mužským oportunismem nezkalená citová náklonnost sice nepřetaví v lásku,
v níž by šlo pokračovat, ale hrdina získá novou divačku pro své filmy. Morální
vrchol umělce.