Muž oproti ženě nesnese tajemství u svého protějšku. Ztrátu kontroly nad vnitřním světem ženy vnímá jako oslabení své moci. Úvodní sekvence cituje Hitchcockovo VERTIGO: sledovaná štíhlá žena na vysokých podpatcích kráčí vzpřímeně, vyzařuje z ní klidná důstojnost, zatím ještě nevíme, že ji hrdina dobře zná. Její tajemnost v dalších obrazech rychle vyprchá, za rovným držením těla stojí strojenost, snaha dostát zadání muže pro svou roli. Aby tvůrkyně zdůraznila danou sexuální politiku, vyhrotí situaci do spekulace tím, že udělá ze ženy loutku. Poslušně přijímá hrdinovy příkazy – po sexu odchází do vlastní ložnice –, protože ho miluje. Dlouhodobě ale takový život nelze snést; Akermanová inscenuje nesnesitelnost názorně, opakujícím se koloběhem mužových obvinění a otázek – aby nesnesitelnost zažil i divák, jenž musí sledovat bezmála mechanické divadlo (ženino opakující se „jak chceš ty“). Tvůrkyně tak vyjevuje politiku pohlaví se strojeností, jež se oproti jiným filmům neprojevuje jako formální film (NOC A DEN), ale jako absurdní drama. Akermanová ukazuje poměry v čistých podmínkách uzavřeného světa, izolovaného od sociálního kontextu a hluku města (obrazy v autě, kam vůbec nebo jen částečně pronikají zvuky ze silnice). Hrdina je dost bohatý na to, aby si svou pošetilost mohl dovolit, ale ve skutečném středu zájmu tvůrkyně stojí žena, vyloučený subjekt. Až do konce: co bude s mužem bez ženy? [viděno v Ponrepu z nosiče blu-ray]
9. června 2016
ZAJATKYNĚ (Chantal Akermanová, 2000)
I v tomto filmu vystupuje herec Merhar v roli muže,
který ztratí moc nad „svou“ ženou, v tomto případě družkou. Na rozdíl od
Almayera, slabého muže ztraceného v cizím prostředí „třetího světa“, sídlí
tento hrdina v Paříži a je dostatečně bohatý na to, aby své ženě vystavěl
zlatou klec. Jeho slabost je neurotická, vychází z mužské
ješitnosti a žárlivosti na ženský svět, který by chtěl ovládat. Hrdina tak mimo
jiné zpovídá dvě lesbické známé, aby zjistil, v čem je láska mezi ženami
natolik jiná, že jim to muži nedokáží zajistit. Nebo se marně snaží dostat pod
kontrolu ženin spánek: zatímco ona dlí v polospánku, on se s ní
miluje – jemně ji znásilňuje –; jindy, zatímco ona spí, přiloží svou hlavu
k její, jako by se pokoušel vyslyšet, o kom se jí zdá.
Muž oproti ženě nesnese tajemství u svého protějšku. Ztrátu kontroly nad vnitřním světem ženy vnímá jako oslabení své moci. Úvodní sekvence cituje Hitchcockovo VERTIGO: sledovaná štíhlá žena na vysokých podpatcích kráčí vzpřímeně, vyzařuje z ní klidná důstojnost, zatím ještě nevíme, že ji hrdina dobře zná. Její tajemnost v dalších obrazech rychle vyprchá, za rovným držením těla stojí strojenost, snaha dostát zadání muže pro svou roli. Aby tvůrkyně zdůraznila danou sexuální politiku, vyhrotí situaci do spekulace tím, že udělá ze ženy loutku. Poslušně přijímá hrdinovy příkazy – po sexu odchází do vlastní ložnice –, protože ho miluje. Dlouhodobě ale takový život nelze snést; Akermanová inscenuje nesnesitelnost názorně, opakujícím se koloběhem mužových obvinění a otázek – aby nesnesitelnost zažil i divák, jenž musí sledovat bezmála mechanické divadlo (ženino opakující se „jak chceš ty“). Tvůrkyně tak vyjevuje politiku pohlaví se strojeností, jež se oproti jiným filmům neprojevuje jako formální film (NOC A DEN), ale jako absurdní drama. Akermanová ukazuje poměry v čistých podmínkách uzavřeného světa, izolovaného od sociálního kontextu a hluku města (obrazy v autě, kam vůbec nebo jen částečně pronikají zvuky ze silnice). Hrdina je dost bohatý na to, aby si svou pošetilost mohl dovolit, ale ve skutečném středu zájmu tvůrkyně stojí žena, vyloučený subjekt. Až do konce: co bude s mužem bez ženy? [viděno v Ponrepu z nosiče blu-ray]
Muž oproti ženě nesnese tajemství u svého protějšku. Ztrátu kontroly nad vnitřním světem ženy vnímá jako oslabení své moci. Úvodní sekvence cituje Hitchcockovo VERTIGO: sledovaná štíhlá žena na vysokých podpatcích kráčí vzpřímeně, vyzařuje z ní klidná důstojnost, zatím ještě nevíme, že ji hrdina dobře zná. Její tajemnost v dalších obrazech rychle vyprchá, za rovným držením těla stojí strojenost, snaha dostát zadání muže pro svou roli. Aby tvůrkyně zdůraznila danou sexuální politiku, vyhrotí situaci do spekulace tím, že udělá ze ženy loutku. Poslušně přijímá hrdinovy příkazy – po sexu odchází do vlastní ložnice –, protože ho miluje. Dlouhodobě ale takový život nelze snést; Akermanová inscenuje nesnesitelnost názorně, opakujícím se koloběhem mužových obvinění a otázek – aby nesnesitelnost zažil i divák, jenž musí sledovat bezmála mechanické divadlo (ženino opakující se „jak chceš ty“). Tvůrkyně tak vyjevuje politiku pohlaví se strojeností, jež se oproti jiným filmům neprojevuje jako formální film (NOC A DEN), ale jako absurdní drama. Akermanová ukazuje poměry v čistých podmínkách uzavřeného světa, izolovaného od sociálního kontextu a hluku města (obrazy v autě, kam vůbec nebo jen částečně pronikají zvuky ze silnice). Hrdina je dost bohatý na to, aby si svou pošetilost mohl dovolit, ale ve skutečném středu zájmu tvůrkyně stojí žena, vyloučený subjekt. Až do konce: co bude s mužem bez ženy? [viděno v Ponrepu z nosiče blu-ray]