20. února 2015

SCHŮZKA (André Téchiné, 1985)

Spíše SETKÁNÍ – jako metafyzický koncept – než familiérně znějící SCHŮZKA… Bez znalosti jiných Téchiného děl nemohu najisto soudit, nakolik je pro vyznění filmu určující vklad mladého Oliviera Assayase jako scénáristy. Každopádně zde poznávám rysy Assayasovi vlastní tvorby; SCHŮZKA je stále v pohybu, plná událostí, nekonformně rozvrací ustálené kulturní významy (smrti), ale pro mě jako diváka tvoří velmi prchavý zážitek. Film vypadá jako strukturalistické cvičení, které zhruba v polovině nechá zemřít klíčovou postavu. Smrt jedné z postav způsobí metafyzický velký skok u jiné; pomůže jí překonat zdánlivý nedostatek talentu. Závěrečný citát z evangelia svatého Jana jasně osvětlí, jak film číst: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo, odumře-li však, přinese hojný užitek.

Nečekejte drama nafouknuté vlastní důležitostí (syndrom Iňárritu); SCHŮZKA působí spíše jako umělecký „B“ film – krátký, rychlý, zhuštěný. Neztrácí čas logikou, vývojem, psychologií, drama posunují vpřed záměry postav, siločáry jejich vůle. Vůle jedné postavy si podmaňuje, terorizuje, zesměšňuje vůli těch slabších. Projevy vůle mají povahu gest, izolovaných aktů, ne soustavného jednání; z filmu se nestane popisné podobenství. Klíčová proměna není procesem, ale odvážnou spekulací. Redukce filmu do znaků se projevuje několika způsoby: zápletka z prostředí divadla odkazuje na ROMEA A JULII, ale slavná hra nic nereprezentuje, odkazuje sama na sebe (např. Romeo jako postava z pornografické scénické show); lásku reprezentuje sexualita, ale na sexuální styk skoro nedojde, i zde se jedná více o akty vůle s předčasným vyvrcholením (plivnutí na ženu); nájezdy kamery na postavu tradičně v kinematografii označují pohnutí postavy, zde není potřeba nic vysvětlovat, krátký pohyb kamery mluví za sebe. A celé „bouření“ filmu pojme letmý odkaz na televizní pořad, který se mihne v jedné ze scén: detailní záběr mocně padajícího vodopádu. [viděno na kanálech Cinemax]