30. prosince 2015

DOBRÝ DEN, BABYLÓNIE (Paolo a Vittorio Tavianiovi, 1986)

Bratři Tavianovi navazují na poetiku NOCI SVATÉHO VAVŘINCE. Na jedné straně stojí oblast bezpečného snění (nostalgie, romantiky), jíž představuje Hollywood, ve kterém dva bratři, potomci nejlepší italské tradice uměleckého řemesla, vytvoří slony pro Griffithovu INTOLERANCI. Ale ani filmový průmysl a Amerika nedokáží zvrátit zlý osud, který v případě bratří – ekonomických emigrantů – určuje „kletba“ mající počátek už v jejich dětství: dokud si budou rovni, nebude mezi nimi závist. Varování jejich otce rozvedou tvůrci do absurdně symetrického uspořádání poměrů obou bratří, kteří společně žijí, společně pracují, současně se zamilují do svých dívek, tanečnic z filmového komparzu, mají totožné stoly ve společné kanceláři, současně se ožení a jejich ženy současně otěhotní.

Tavianovi neusilují o realismus. Jejich podobenství má skutečný dějinný základ, ale je geograficky flexibilní: v okamžiku jejich amerického vrcholu přijíždí za hrdiny otec, po jejich rozkolu se oba scházejí na bojišti první světové války, přestože v případě jednoho z nich není vůbec zřejmé, co ho tam z Ameriky přivedlo. Zvrat štěstěny působí jako tvůrci vnucené proroctví: dokonalá symetrie nemůže vydržet věčně, barbarská válka je pouze vyústěním soukromé tragédie, která "nespravedlivě" stihne jednoho z bratrů. Film má tavianovsky průzračnou vlasteneckou linii (zásluhy Italů za románský sloh, vliv CABIRIE na INTOLERANCI, nejlepší z pavilónů světové výstavy v San Franciscu); nelze se tedy divit, že hrdinové jsou osudem vrženi zpět na italskou frontu. Výsledkem je tragické delirium, dosahující zdrcujícího účinku za použití „sloních“ prostředků. Hrdinové natáčejí umírání na kameru na pozadí věčné architektury; umírající Italové jsou nesmrtelní... Dané míře obecnosti odpovídá i styl kladoucí důraz na celkové záběry, typicky s námětem (kvazi)rodinných společenství usazených u dlouhého stolu. Stůl pojme dva do jisté míry soupeřící významy: opozici a jednotu. Mírné napětí mezi otcem bratrů a Griffithem, dvěma mistry různých tradic, skončí jako pocta druhého prvnímu. [viděno na kanálech ČT]