S pracovním vyhořením se potýká i hrdinka, režisérka didaktických společensko-kritických filmů; tvůrce tím navazuje na deníčkové filmy, jež byly mimo jiné reflexí jeho neschopnosti natočit angažovaný film. Morettiho tématem není ani zde levicová politika (námět stávky), ale drama umírající matky hrdinky; komediální očekávání svého publika přesune tvůrce ze sebe na Johna Turturra ve figurce problémové americké „hvězdy“. Hrdinka je projekcí Morettiho a přitom je jiná: žena s holubičí povahou, spíše hospodyňka než direktivní umělkyně, konsenzuální, otevřená, nejistá. Působí jako televizní režisérka, ale mohla by být kýmkoliv: film ve filmu není důležitý, komplikace s natáčením pouze situačně vyostří hrdinčinu osobní krizi… Zatímco komediální stránka filmu přehání a přehrává, jeho intimní poloha – vztah dcery k matce – má poměrně málo prostoru. To, že matka hrdinky má klasické humanitní vzdělání (motiv latiny), naznačuje, že Moretti nepřekročil stín kultivovaného Itala ze severu země. A stejně jako ve filmu MÁME PAPEŽE! mi film přišel poněkud akademicky natočený: uprostřed mezi detailem a celkem. Mezi intimním dramatem a „hrubou“ komedií. [viděno v kině v rámci Be2Can]
11. prosince 2015
MOJE MATKA (Nanni Moretti, 2015)
Morettiho nový film získal letos v Cannes od šéfredaktora Cahiers du Cinema
jako jediný maximální hodnocení. Přesto mě ani MOJE MATKA nepřesvědčila o tom,
že je tvůrce schopen navázat na své komedie z 80. let. Pokračuje
v trendu zahájeném SYNOVÝM POKOJEM a KAJMANEM, který upozaďuje jeho
komickou personu; čímž se sice vyhýbá narcistním excesům „deníčkových“ filmů z
90. let, ale – jak bývá zvykem u napravených alkoholiků – se závislostí mizí i
vášnivost. Z Morettiho persony zůstal stín: zde hraje bratra hrdinky,
který sice sdílí s minulými sebeprojekcemi tvůrce zájem o medicínu, není ale komickou postavou. Moretti do ní vážně promítá současné velké
téma levice: krizi práce (postava ze dne na den opustí své dlouholeté dobré
zaměstnání a nehledá si jiné).
S pracovním vyhořením se potýká i hrdinka, režisérka didaktických společensko-kritických filmů; tvůrce tím navazuje na deníčkové filmy, jež byly mimo jiné reflexí jeho neschopnosti natočit angažovaný film. Morettiho tématem není ani zde levicová politika (námět stávky), ale drama umírající matky hrdinky; komediální očekávání svého publika přesune tvůrce ze sebe na Johna Turturra ve figurce problémové americké „hvězdy“. Hrdinka je projekcí Morettiho a přitom je jiná: žena s holubičí povahou, spíše hospodyňka než direktivní umělkyně, konsenzuální, otevřená, nejistá. Působí jako televizní režisérka, ale mohla by být kýmkoliv: film ve filmu není důležitý, komplikace s natáčením pouze situačně vyostří hrdinčinu osobní krizi… Zatímco komediální stránka filmu přehání a přehrává, jeho intimní poloha – vztah dcery k matce – má poměrně málo prostoru. To, že matka hrdinky má klasické humanitní vzdělání (motiv latiny), naznačuje, že Moretti nepřekročil stín kultivovaného Itala ze severu země. A stejně jako ve filmu MÁME PAPEŽE! mi film přišel poněkud akademicky natočený: uprostřed mezi detailem a celkem. Mezi intimním dramatem a „hrubou“ komedií. [viděno v kině v rámci Be2Can]
S pracovním vyhořením se potýká i hrdinka, režisérka didaktických společensko-kritických filmů; tvůrce tím navazuje na deníčkové filmy, jež byly mimo jiné reflexí jeho neschopnosti natočit angažovaný film. Morettiho tématem není ani zde levicová politika (námět stávky), ale drama umírající matky hrdinky; komediální očekávání svého publika přesune tvůrce ze sebe na Johna Turturra ve figurce problémové americké „hvězdy“. Hrdinka je projekcí Morettiho a přitom je jiná: žena s holubičí povahou, spíše hospodyňka než direktivní umělkyně, konsenzuální, otevřená, nejistá. Působí jako televizní režisérka, ale mohla by být kýmkoliv: film ve filmu není důležitý, komplikace s natáčením pouze situačně vyostří hrdinčinu osobní krizi… Zatímco komediální stránka filmu přehání a přehrává, jeho intimní poloha – vztah dcery k matce – má poměrně málo prostoru. To, že matka hrdinky má klasické humanitní vzdělání (motiv latiny), naznačuje, že Moretti nepřekročil stín kultivovaného Itala ze severu země. A stejně jako ve filmu MÁME PAPEŽE! mi film přišel poněkud akademicky natočený: uprostřed mezi detailem a celkem. Mezi intimním dramatem a „hrubou“ komedií. [viděno v kině v rámci Be2Can]
