Erotický podtext vyplave v NEMRAVNÝCH POVÍDKÁCH na povrch jako prvoplánové sexuální snění. Pětici lechtivých historek, kdy zejména ta třetí – variace na krásku a zvíře – překročí hranice pornografie, pojme tvůrce jako anekdoty s ironickými pointami. Byť se zejména v případě paté povídky může film hájit podvratností historické revize – zobrazením poměrů na papežském stolci v čase Borgiů –, nemění to příliš na tom, že celek je motivován primárně erotogenně. Jako náruživý se mi jevil i nedbalý styl, který často stříhá, mění postavení kamery a klade důraz na detail (leitmotiv klínu). Pryč je sebekontrola antihrdiny ze staršího z Borowczykových filmů: tvůrce s třesoucíma rukama vytváří objekty, které jej vzrušují. Na jejich formu příliš nehledí, svůj hlavní účel splní. [viděno na mubi.com]
30. března 2016
GOTO, OSTROV LÁSKY / NEMRAVNÉ POVÍDKY (Walerian Borowczyk, 1968/1974)
Přestože první z uvedených filmů ještě spadá
do oblasti „seriózní“ kinematografie, jde v něm už více o lásku než o
ostrov, tj. od okolního světa odtržený režim vojenské diktatury. Povaha režimu je
více absurdní než varující: postava vládce Gota působí středoevropsky měkce
(směšný manžel) a násilný rozměr režimu – popravy, zápasy odsouzených
k smrti o život – už nemá po expozici příliš prostoru. Borowczyk pojímá ten důvěrně známý
prvek dějin se shovívavou ironií... Jeho podobenství ukazuje modelový případ vzestupu
„lidského červa“, který se od údržby mucholapek a krmení psů
vypracuje na vrchol (v nijak složitém mikrosvětě vyprávění). Podobenství je
syrovější a tělesnější než české příklady žánru: velký detail tváře antihrdiny
ukáže, že sám připomíná mouchu. Skutečným předmětem zájmu tvůrce je ale žena,
která jako fetiš podněcuje muže k růstu. Ten formou flashbacků vzpomíná na
krátký dotek vládcovy choti ve chvíli, kdy mu zachraňovala život, a chce ji získat pro
sebe. Že jde více o touhu než o distopický koncept, dokazuje i expresivní práce
s barvou: převládající černobílá působí abstraktně jako dějinná schemata,
zatímco vybrané detaily v barvě (dámské střevíčky, krev popraveného, žrádlo pro
psy) představují podněty těla, které si schemata osedlají. Zvítězí ten
nejchtivější.
Erotický podtext vyplave v NEMRAVNÝCH POVÍDKÁCH na povrch jako prvoplánové sexuální snění. Pětici lechtivých historek, kdy zejména ta třetí – variace na krásku a zvíře – překročí hranice pornografie, pojme tvůrce jako anekdoty s ironickými pointami. Byť se zejména v případě paté povídky může film hájit podvratností historické revize – zobrazením poměrů na papežském stolci v čase Borgiů –, nemění to příliš na tom, že celek je motivován primárně erotogenně. Jako náruživý se mi jevil i nedbalý styl, který často stříhá, mění postavení kamery a klade důraz na detail (leitmotiv klínu). Pryč je sebekontrola antihrdiny ze staršího z Borowczykových filmů: tvůrce s třesoucíma rukama vytváří objekty, které jej vzrušují. Na jejich formu příliš nehledí, svůj hlavní účel splní. [viděno na mubi.com]
Erotický podtext vyplave v NEMRAVNÝCH POVÍDKÁCH na povrch jako prvoplánové sexuální snění. Pětici lechtivých historek, kdy zejména ta třetí – variace na krásku a zvíře – překročí hranice pornografie, pojme tvůrce jako anekdoty s ironickými pointami. Byť se zejména v případě paté povídky může film hájit podvratností historické revize – zobrazením poměrů na papežském stolci v čase Borgiů –, nemění to příliš na tom, že celek je motivován primárně erotogenně. Jako náruživý se mi jevil i nedbalý styl, který často stříhá, mění postavení kamery a klade důraz na detail (leitmotiv klínu). Pryč je sebekontrola antihrdiny ze staršího z Borowczykových filmů: tvůrce s třesoucíma rukama vytváří objekty, které jej vzrušují. Na jejich formu příliš nehledí, svůj hlavní účel splní. [viděno na mubi.com]
