OBJÍŽĎKA (Edgar G. Ulmer, 1945)

Na sklonku války vzniká jeden z radikálních "černých filmů". Zavrhuje moralistní podtón, přítomný ve filmech typu POJISTKY SMRTI; na to, aby znázornil zlý osud, nepotřebuje mravní selhání hrdiny, neuniká od skutečnosti tím, že předvádí, jak mohou skončit "ti druzí". Ulmer, rodák z Olomouce, zobrazuje zlý osud jako iracionální a nespravedlivý. Film, který tonálně spojuje cynismus s melancholií, neviní hrdinu z prohřešku, ale z planých iluzí. Navíc je hrdina chudý, což je v Americe špatný začátek: na cestu za svou láskou se z New Yorku do Los Angeles vydá autostopem. Jako mrzutý pesimista nejdříve nechce ženu, barovou zpěvačku, která jede na druhý břeh dělat kariéru, následovat, ale v návalu euforie si to rozmyslí. Když ji před cestou volá, Ulmer zdůrazní jejich vzdálenost vloženými záběry se spojovatelkou a dráty telefonního vedení; přitom následuje jen krátký záběr, ve kterém žena-blondýna působí na druhé straně linky, v kontrastně slunečném prostředí, jako jiný, cizí člověk.

V kontrastu se syrovým laděním druhé poloviny filmu jsou obrazy v New Yorku a přítomný rámec, z něhož hrdina vypráví svůj příběh, relativně stylizované: dlouhé záběry s kamerou vzdalující se od hrdiny, noční zasazení scén, rekvizity pouličních lamp, hrdinova klavíru a jukeboxu, blondýna, hudba, to vše jako by kolem něj vytvářelo fantaskní, ochranné "pouzdro". Od Los Angeles ho dělí provinční a mravní pustina, sluncem vyšisovaná denní realita, cesta (auto, dálnice) jako metafora rychlé změny. Ženu, na kterou cestou narazí, v duchu obdivuje pro její opravdovou, "domáckou" krásu; ta, jako by četla jeho myšlenky, se na něj - do kamery na diváka - prudce obrátí. Její pohled krásný není: je divoký a zlý. Žena potřebuje lásku, ale na to jsou oba příliš zaklínění v nenávisti, v kriminálním motivu, do kterého hrdinu vmanipuluje. Jejich vztah připomíná manželství v krizi: přestože se o citech nemluví, je OBJÍŽĎKA paradoxně tragédií o nemožné pravé lásce. [viděno na mubi.com]