VČERA, DNES A ZÍTRA (Vittorio De Sica, 1964)

Tou dobou filmová instituce Itálie ztratila nadobro páteř... De Sica posedmé, jako režisér. Problém filmu VČERA, DNES A ZÍTRA tkví v tom, že se podbízí ne nevkusu, ale prostřednímu vkusu. Nepředstavuje opak vysokého umění, chce se držet na dosah obou stran tak, že to působí jako kalkul. Není čistou, pudovou komedií, jen tu a tam, jakoby mimochodem, povytáhne oponu Lorenové vnad. Ve srovnání s "komedií po italsku", která také vnímala drama života a tragédii společnosti, působí film mnohem méně organicky a upřímně: jako svár frašky se "superegem" filmu-problému. Přitom se stává nechtěně směšným, když v rozporu s realistickou dramaturgií a v souladu s měšťáckým cítěním přiživuje laciné mýty: ženy-matky, která s půl tuctem dětí neztratila nic na půvabu (první povídka), prostitutky se zlatým srdcem (třetí povídka). Je to film varietních čísel: na konci filmu nepřijde po načatém striptýzu Lorenové sex, nýbrž modlitba. Tělo a duše.

Nikdy nebylo De Sicovo národní úsilí tak průhledné: první ze tří povídek filmu se odehrává v lidové Neapoli, druhá ve snobském Miláně, třetí uprostřed v Římě (Lorenová jako exkluzivní prostitutka-samoživitelka, Mastroianni jako obchodník, její zákazník). Obě hvězdy předvádějí tři variace na své osvědčené typy, působí jako zájezdní divadlo pro celou Itálii. Ona ukáže tu dekolt, tu lýtko, tu dobré srdce, on hraje parodii italského muže. Je příznačné pro De Sicův populismus, že prohřešky nižší třídy (prodej nelegálních cigaret, vyhýbání se spravedlnosti) se berou na mnohem lehčí váhu, jako kolorit životem kypící komunity, než hříchy vyšší třídy s její přezíravou mondénností; druhá povídka je miniaturní variací na SLADKÝ ŽIVOT s Mastroianniho "impotentním" pozorovatelem. Přitom oba póly společnosti mají podobnou vlastnost: jsou na peníze, jen okolnosti se různí ("boj o chleba" versus svět neomezených možností). [viděno z DVD půjčovny Radost]