Vdaná hrdinka žije ve stínu manželství. Aféra s Trockým je motivována spíše negativně (nepřítomností muže) než pozitivně (kouzlem osobnosti, politikou); druhé je konstatováno, první vyplyne z kontextu: příběhu manželství. Trocký připomíná spíše moudrého strýčka než milence, epizoda působí jako z povinné literatury... Téma smutku film opakovaně vyjadřuje slovy, sám ho vyjádřit nedokáže. Těžký život, to jsou biografická data, smutek mají evokovat citace obrazů Fridy Kahlo. Film odkazuje na smutek v jejích obrazech tím, že proměňuje herečku v pohnuté autoportréty hrdinky (živý obraz se mění v reprodukci nebo naopak). Spojuje obraz s daným životním neštěstím, opomíjí přitom formu jeho sdělení, akt tvorby. Hotové obrazy jsou podávány ke spotřebě jako výraz ženského smutku... Film není kýč, který by se na umění přiživoval, je jeho reprodukcí. Odkazuje na umění, zatímco jeho vlastní obraznost (zlatý prach a modrý ptáček ve scéně autonehody) působí kompenzačně. Film chce dostihnout výtvarné umění. [viděno na kanálech ČT]
10. září 2015
FRIDA (Julie Taymorová, 2002)
Životopis velké osobnosti, ambice hvězdy po herecké seberealizaci,
výpomoc jiných hvězd v epizodních rolích, režisérka, nad níž se vznáší
podezření z midkultu – očekávání nemohla být velká. Přitom proměna herečky
Hayekové ve Fridu Kahlo je zpočátku strhující: než se hrdinka vdá, vystupuje
jako inteligentní, talentovaná, nekonvenční, angažovaná, nezávislá žena a herečka ji ztělesňuje s velkou energií a osobním zaujetím. Jakmile
ovšem hrdinka spojí svůj život s mužem, jdou talent a politika stranou. Hrdinka
zevšední, protože v žánru životopisu, který zhušťuje čas, jsou všichni
stejní. Mladický étos se uchoval v rysech osobnosti, těm ale chybí prostor, v němž by se uplatnily. Vnitřní pohyb ustal, hrdinka žije z minulosti. Čím
četnější jsou události (tragický porod, americká zkušenost, manželská krize,
aféra s Trockým), tím více se z osudu stává derivát dějin.
Vdaná hrdinka žije ve stínu manželství. Aféra s Trockým je motivována spíše negativně (nepřítomností muže) než pozitivně (kouzlem osobnosti, politikou); druhé je konstatováno, první vyplyne z kontextu: příběhu manželství. Trocký připomíná spíše moudrého strýčka než milence, epizoda působí jako z povinné literatury... Téma smutku film opakovaně vyjadřuje slovy, sám ho vyjádřit nedokáže. Těžký život, to jsou biografická data, smutek mají evokovat citace obrazů Fridy Kahlo. Film odkazuje na smutek v jejích obrazech tím, že proměňuje herečku v pohnuté autoportréty hrdinky (živý obraz se mění v reprodukci nebo naopak). Spojuje obraz s daným životním neštěstím, opomíjí přitom formu jeho sdělení, akt tvorby. Hotové obrazy jsou podávány ke spotřebě jako výraz ženského smutku... Film není kýč, který by se na umění přiživoval, je jeho reprodukcí. Odkazuje na umění, zatímco jeho vlastní obraznost (zlatý prach a modrý ptáček ve scéně autonehody) působí kompenzačně. Film chce dostihnout výtvarné umění. [viděno na kanálech ČT]
Vdaná hrdinka žije ve stínu manželství. Aféra s Trockým je motivována spíše negativně (nepřítomností muže) než pozitivně (kouzlem osobnosti, politikou); druhé je konstatováno, první vyplyne z kontextu: příběhu manželství. Trocký připomíná spíše moudrého strýčka než milence, epizoda působí jako z povinné literatury... Téma smutku film opakovaně vyjadřuje slovy, sám ho vyjádřit nedokáže. Těžký život, to jsou biografická data, smutek mají evokovat citace obrazů Fridy Kahlo. Film odkazuje na smutek v jejích obrazech tím, že proměňuje herečku v pohnuté autoportréty hrdinky (živý obraz se mění v reprodukci nebo naopak). Spojuje obraz s daným životním neštěstím, opomíjí přitom formu jeho sdělení, akt tvorby. Hotové obrazy jsou podávány ke spotřebě jako výraz ženského smutku... Film není kýč, který by se na umění přiživoval, je jeho reprodukcí. Odkazuje na umění, zatímco jeho vlastní obraznost (zlatý prach a modrý ptáček ve scéně autonehody) působí kompenzačně. Film chce dostihnout výtvarné umění. [viděno na kanálech ČT]
