Tvůrce svou temnou vizi podává v kontrapunktické formě drobných anekdot – krátkých obrazů, dlouhých záběrů –, které nejsou pointované; k pointě směřuje celek. Film nepůsobí roztříštěně, Andersson dané motivy (uvržení postavy do určité situace) rozvíjí v navazujících obrazech, respektive se k nim vrací; obdobně skladba či zpěv přesahují do následujících obrazů. Anderson využívá celou hloubku záběru a zvukový prostor; neodbytné hudební pozadí zní jako pohřební výtahová hudba. Dění v rámci záběrů je synchronizované – pohyb v pozadí tvoří harmonický celek s pohybem v popředí –, stavba filmu představuje pečlivě komponovaný celek. Situace jsou rozvíjeny v čase, postavy se vracejí, viny z minulosti pronikají do přítomnosti v podobě neodbytných živých mrtvých. Opakují se situační prvky (naříkání na osud), postavy opakují stejná hesla v mechanickém dozvuku zkrachovalého étosu. Milován buď ten, kdo se usadí, pracuje a prodává… Lakonická komedie v typizované prostorové výseči společnosti připomíná Tatiho či Iosselianiho, ale atmosféra je severská, táhle melancholická. Zhuštěný časoprostor zaplňují kostlivci minulosti: nejpůsobivěji v posledním obraze, v němž Andersson dokonale využije statického záběru a pohybu postav z hloubky prostoru. Přijdou si pro vás. [viděno na kanálech ČT]
3. září 2015
PÍSNĚ Z DRUHÉHO PATRA (Roy Andersson, 2000)
Anderssonovy filmy nabízejí vesele apokalyptickou vizi úpadku severského
ráje. Zobrazují kolaps šedivé, uniformní společnosti,
která svou oddanost práci a protestantské morálce vyvažuje
nadměrným výskytem alkoholiků, bláznů a krys. Sami lidé zde připomínají hejno krys, jež opouští potápějící se loď: drobní obchodníci
nevědí co prodávat (hrdina zapálí svůj obchod, aby vydělal na pojistném
obchodu), velcí kapitalisté s velkými kufry opouštějí zemi, církev a kapitál v posledním tahu zkoušejí štěstí
s lidskými oběťmi, ulici lemuje procesí sebemrskačských bílých límečků, pacient psychiatrické léčebny se vydává za doktora,
umírající pozdravuje
Göringa a Kristus jako obchodní artikl je propadák.
Tvůrce svou temnou vizi podává v kontrapunktické formě drobných anekdot – krátkých obrazů, dlouhých záběrů –, které nejsou pointované; k pointě směřuje celek. Film nepůsobí roztříštěně, Andersson dané motivy (uvržení postavy do určité situace) rozvíjí v navazujících obrazech, respektive se k nim vrací; obdobně skladba či zpěv přesahují do následujících obrazů. Anderson využívá celou hloubku záběru a zvukový prostor; neodbytné hudební pozadí zní jako pohřební výtahová hudba. Dění v rámci záběrů je synchronizované – pohyb v pozadí tvoří harmonický celek s pohybem v popředí –, stavba filmu představuje pečlivě komponovaný celek. Situace jsou rozvíjeny v čase, postavy se vracejí, viny z minulosti pronikají do přítomnosti v podobě neodbytných živých mrtvých. Opakují se situační prvky (naříkání na osud), postavy opakují stejná hesla v mechanickém dozvuku zkrachovalého étosu. Milován buď ten, kdo se usadí, pracuje a prodává… Lakonická komedie v typizované prostorové výseči společnosti připomíná Tatiho či Iosselianiho, ale atmosféra je severská, táhle melancholická. Zhuštěný časoprostor zaplňují kostlivci minulosti: nejpůsobivěji v posledním obraze, v němž Andersson dokonale využije statického záběru a pohybu postav z hloubky prostoru. Přijdou si pro vás. [viděno na kanálech ČT]
Tvůrce svou temnou vizi podává v kontrapunktické formě drobných anekdot – krátkých obrazů, dlouhých záběrů –, které nejsou pointované; k pointě směřuje celek. Film nepůsobí roztříštěně, Andersson dané motivy (uvržení postavy do určité situace) rozvíjí v navazujících obrazech, respektive se k nim vrací; obdobně skladba či zpěv přesahují do následujících obrazů. Anderson využívá celou hloubku záběru a zvukový prostor; neodbytné hudební pozadí zní jako pohřební výtahová hudba. Dění v rámci záběrů je synchronizované – pohyb v pozadí tvoří harmonický celek s pohybem v popředí –, stavba filmu představuje pečlivě komponovaný celek. Situace jsou rozvíjeny v čase, postavy se vracejí, viny z minulosti pronikají do přítomnosti v podobě neodbytných živých mrtvých. Opakují se situační prvky (naříkání na osud), postavy opakují stejná hesla v mechanickém dozvuku zkrachovalého étosu. Milován buď ten, kdo se usadí, pracuje a prodává… Lakonická komedie v typizované prostorové výseči společnosti připomíná Tatiho či Iosselianiho, ale atmosféra je severská, táhle melancholická. Zhuštěný časoprostor zaplňují kostlivci minulosti: nejpůsobivěji v posledním obraze, v němž Andersson dokonale využije statického záběru a pohybu postav z hloubky prostoru. Přijdou si pro vás. [viděno na kanálech ČT]
