Anderssonova vize nepůsobí tolik silně, ale vytváří překvapivější efekty. Koloniální obří válec s vařícími se Afričany vydává krásnou hudbu pro evropské uši; vědkyně při banálním hovoru („to je fajn, že se máte dobře“) nechává spalovat pokusnou opici elektrickým proudem; ospalý bar z dnešní doby promění vojenské tažení mladého krále Karla XII., pro svou aroganci a zranitelnost také ambivalentní postavy; současné ženy oplakávají tehdejší padlé muže. Namísto valivé intenzity obrazů klade tvůrce větší důraz na kontrasty: bídní obchodníci prodávají žertovné předměty, současnost se mění v minulost, banalita se sráží s hrůzností obrazů špatného svědomí. Je to právě citlivější z obchodníků, kdo rozptýleným obrazům dává zdání jednoty svědomí, byť sklerotického. Některým z nich je svědkem, jiné (scénu s válcem) zarmouceně reflektuje; médium trpí obrazy, které vyvolává... Muzikálové číslo, napětí mezi pozadím a popředím, dovedné rozvíjení anekdot v přítomném čase scény, to vše jsme u Anderssona už viděli - efekty se zjemnily. [viděno v kině]
9. září 2015
HOLUB SEDĚL NA VĚTVI A ROZMÝŠLEL O ŽIVOTĚ (Roy Andersson, 2014)
PÍSNĚ Z DRUHÉHO PATRA měly tah symfonie, globální vize. Krajina tohoto
filmu není tolik celková, přímočaře apokalyptická: klade větší důraz na
vědomí člověka, který v mizérii žije. HOLUB navazuje na starší film
postavami dvou malých obchodníků a motiv rozvíjí. Ač jsou oba muži, připomínají
nerovný manželský pár (jeden dominantní, druhý zranitelný); jsou sice odlišní,
zároveň se při předvádění zboží doplňují; jsou aktéry systému i oběťmi
neschopnými sebereflexe, vymahači i dlužníky. Bydlí v ubytovně, jejíž kontrolované
prostředí (bedlivý vrátný, přísná pravidla) připomíná vězení, přesto mechanicky
opakují „budovatelské“ slogany. Částečně se opakuje situace z PÍSNÍ, kdy
obchodník naříkal na osud a zůstával ideologem systému; zde je obraz
dynamičtější, právě pro onu mnohost rolí. Tvůrce rozvíjí ambivalentní
postavení těch, kteří stojí přesně ve středu systému.
Anderssonova vize nepůsobí tolik silně, ale vytváří překvapivější efekty. Koloniální obří válec s vařícími se Afričany vydává krásnou hudbu pro evropské uši; vědkyně při banálním hovoru („to je fajn, že se máte dobře“) nechává spalovat pokusnou opici elektrickým proudem; ospalý bar z dnešní doby promění vojenské tažení mladého krále Karla XII., pro svou aroganci a zranitelnost také ambivalentní postavy; současné ženy oplakávají tehdejší padlé muže. Namísto valivé intenzity obrazů klade tvůrce větší důraz na kontrasty: bídní obchodníci prodávají žertovné předměty, současnost se mění v minulost, banalita se sráží s hrůzností obrazů špatného svědomí. Je to právě citlivější z obchodníků, kdo rozptýleným obrazům dává zdání jednoty svědomí, byť sklerotického. Některým z nich je svědkem, jiné (scénu s válcem) zarmouceně reflektuje; médium trpí obrazy, které vyvolává... Muzikálové číslo, napětí mezi pozadím a popředím, dovedné rozvíjení anekdot v přítomném čase scény, to vše jsme u Anderssona už viděli - efekty se zjemnily. [viděno v kině]
Anderssonova vize nepůsobí tolik silně, ale vytváří překvapivější efekty. Koloniální obří válec s vařícími se Afričany vydává krásnou hudbu pro evropské uši; vědkyně při banálním hovoru („to je fajn, že se máte dobře“) nechává spalovat pokusnou opici elektrickým proudem; ospalý bar z dnešní doby promění vojenské tažení mladého krále Karla XII., pro svou aroganci a zranitelnost také ambivalentní postavy; současné ženy oplakávají tehdejší padlé muže. Namísto valivé intenzity obrazů klade tvůrce větší důraz na kontrasty: bídní obchodníci prodávají žertovné předměty, současnost se mění v minulost, banalita se sráží s hrůzností obrazů špatného svědomí. Je to právě citlivější z obchodníků, kdo rozptýleným obrazům dává zdání jednoty svědomí, byť sklerotického. Některým z nich je svědkem, jiné (scénu s válcem) zarmouceně reflektuje; médium trpí obrazy, které vyvolává... Muzikálové číslo, napětí mezi pozadím a popředím, dovedné rozvíjení anekdot v přítomném čase scény, to vše jsme u Anderssona už viděli - efekty se zjemnily. [viděno v kině]
