VČELÍ KRÁLOVNA se odehrávala v běžných, byť čím dál
vyšinutějších kulisách města; kulisa LÍZY je – s výjimkou městského intermezza –
vyšinutá od počátku a patřičně obecná: prázdný ostrov. Na něm se odehraje
„experiment“ mezi mužem, ženou a psem. Psa, věrného přítele muže na útěku před
lidmi, žena odstraní, aby nahradila jeho místo v životě muže… LÍZA potvrzuje
Ferreriho „svérázný“ pohled na ženy: podezíravý, přezíravý, pokřivený. Jeden rys
je očištěn od jiných a zveličen. Přesto v modelovém vztahu panuje větší
rovnováha než v případě VČELÍ KRÁLOVNY. Muž se jeví být ve vztahu tím
dominantním, ale de facto závisí na rozhodnutích ženy. Submisivnost je její
strategie... LÍZA vykazuje znaky podobenství: modelová situace se odehrává v
modelovém prostoru, do kterého tvůrce pouští jen významotvorné vetřelce; na něco
poukazují, ale na děj nemají vliv (vojáci cizinecké legie, Němec, který si
nárokuje plody olivovníku zasazeného za války, příslušníci Hare Krišna).
Na rozdíl od některých podobenství si film udržuje poměrně nízký
profil – je spíše hříčkou. Záměr za podobenstvím není tak průhledný, film nepůsobí
mechanicky, spíše vágně. Povaha vztahu mezi mužem a ženou je zřejmá, smysl širších společenských souvislostí méně. Zřejmě slouží
jako indicie, které mají odpovědět na tajenku muže – navenek pasivního, protože
jeho klíčový akt (útěk z města) se odehrál před začátkem vyprávění. Na
rozdíl od VČELÍ KRÁLOVNY se zdá být muž skutečným důvodem k bytí filmu – jsou Mastroiannim ceněné zuby příznakem psychózy? Jeho neschopnost vyrovnat se
s vetřelci – odmítne se zastat legionáře, bitého ostatními za pokus o útěk, není
schopen odporu proti arogantně svéhlavému Němci – naznačuje, že jeho azyl je
jen komfortní zónou úniku před angažováním se. Jeho svět dostává trhliny
směšnosti, ale sám film nijak směšný není. Ani se nezdá být úplně důležitý; to
podstatné se už stalo, nebo se teprve stane. Po návratu do města a k politice.
[viděno na kanálech ČT]
