26. března 2015

MUŽ Z JIHU (Jean Renoir, 1945)

V americkém azylu natočil Renoir film, který představuje důstojný kompromis mezi autorským pohledem a hollywoodskou formou. Druhé se projevuje v hudbě, kterou na rozdíl od svých domácích filmů nijak nezadržuje - hudba vyplňuje prostor, zaobluje emoci. Renoir ale nadále ctí prostý, pracující lid a jednotu mezi ním; stejně jako v MARSEILLAISE se lid může přít o maličkosti (babička kverulant), ale v klíčových věcech platí imperativ soudržnosti a solidarity (úroda, osud dětí). Ovšem postavy jako sousedící farmář, zahořklý z těžkého údělu a žárlící na mladého hrdinu, takový imperativ zlovolně neuznávají; důvody k přízemnímu zlu jsou pochopitelné (zklamání, smrt blízkých), nesnižují ale důsledky jejich jednání. Kdybychom nebyli v Hollywoodu, skončil by film vraždou...

Film se odehrává od sklizně do sklizně, střídají se v něm roční období. Cykličnost a regenerační schopnost lidské činorodosti působí proti dramatu; události velmi rozdílné povahy (svatební oslava, ničivá bouře) se střídají s brutální bezprostředností, neutralizují se. Radost nikdy netrvá dlouho, ovšem ani zmar; film, který oslavuje aktivní přístup, svobodnou práci, nemůže skončit špatně. "Nemožnost" smrti a absence paradoxu - různé tóny jsou řazeny za sebou, signalizovány hudbou - Renoirovi na velikosti něco ubírá, život přesto nadále vítězí nad dramaturgií. I kamera se občas osamostatní - například když prochází místo manželů jejich novým, zpustlým domovem, jako by byla jejich duchem. Kamera také silně vnímá zemi (manželé procházející úrodou, kroky po zmáčené půdě se zbytky bavlny). Pohled na ženu je bohatší než v některých starších Renoirových filmech. Hrdinka svobodně ctí roli muže-živitele; vzájemná úcta vyzařuje z letmého okamžiku, ve kterém muž ženě ubalí, ve svých ústech zapálí a předá cigaretu. Jinou podobu ženství ztělesňuje "volná" žena v baru; snaží se hrdinu zlákat a ačkoliv není zlá, přesto se deklasuje spolčením s výčepním, který se pokusí ošidit hrdinova přítele. Film ukazuje svět, jaký je a jaký by měl být. [viděno v kině Ponrepo]