Oba filmy jsou
formálně konvenční a řemeslně protřelé, naplňují hollywoodské zadání dokonale
vyhlazeného vyprávění. V rámci „objektivně vyváženého“ portrétu má sice Santův
hrdina stíny (sklony k populismu, manipulaci, asertivnosti etablované
menšiny), ale ty pohltí smrt a sentiment – kýč jeho odkazu (pochod se svíčkami)
a klišé „citových“ leimotivů (slabost pro operu, předtucha nedožitých
padesátin), kterými scénárista fabrikuje k hrdinově veřejné tváři tu
intimní, k všednosti věčnost. Jeho kulturnímu a politickému sokovi scénář
sice ústy hrdiny přizná psychickou zranitelnost („strach a stres“), ale i díky
nevýraznému hereckému výkonu se postava zúží na svůj tělesný obal – fakt, že se
stal vrahem hrdiny. Je odsunutý na okraj filmu (a s ním i hrdinova implicitní
spoluvina na své smrti). [viděno na ČT]
14. ledna 2015
MILK (Gus Van Sant, 2008)
MILK, stejně jako
Soderberghův LIBERACE!, kráčí ve stopách v Hollywoodu přelomové „takové
normální homosexuální romance“ I LOVE YOU PHILIP MORRIS od Glenna Ficarry a Johna
Requy; ta na rozdíl od výše jmenovaných filmů šla dále, postelovými scénami
počínaje, a v Americe horko těžko našla distributora. Sám Gus Van Sant filmem
navazuje na svá divácky nejvíce přátelská díla a homosexuálního hrdinu obsazuje
do šablony životopisného filmu (příběh těžkých začátků, triumfu a smrti), podobně
jako Soderbergh vsadil homosexuála do šablony filmů ze zákulisí šoubyznysu
(příběh kariérního růstu a pádu). Výsledkem není subverze, ale normalizace: i
homosexuálové mají právo na „růžovou“ romantiku.