Letos věnovalo
Filmové muzeum ve Vídni tradičně italský leden Vittoriu De Sicovi, jedné ze
základních „institucí“ italského filmu. Nyní tedy De Sica poprvé – jako herec…
Mario Camerini je cinefily typu Kehra i „oficiálním“ historikem italské
kinematografie Peterem Bondanellou považován za jednoho z nejvýznamnějších
tvůrců komerční italské kinematografie za Mussolliniho. Camerini
točil romantické komedie, jak je známe i z československé
kinematografie té doby: městské, lidové, sentimentální, mírně satirické. De
Sica vděčil Camerinimu za svou hereckou slávu 30. let. Ve filmu OBCHODNÍ DŮM
hraje svůj obvyklý typ „dobrého chlapce“ – mladého muže z pracující třídy,
pohledného, dobrého, nepočítaje v to tradiční italský kolorit lidové
vypočítavosti (hrdina předstírající zranění kvůli náhradě škody).
OBCHODNÍ DŮM je
v první polovině romantickou komedií, ve druhé pak moralistním dramatem
s prvky thrilleru. Projeví se zde meze představivosti „dobrého chlapce“ i
konzervativní měšťanské společnosti: v obchodním domě se krade! Podezření
padá na prodavačku, snoubenku hrdiny, který ji zavrhne, dokud není očištěna.
Přitom Camerini dokáže subtilně evokovat iluzivní okraje zápletky, například v
motivu „sněžného expresu“, který odváží muže a ženu do lyžařského resortu – kvůli
zachování jednoty místa města nezobrazeného –, a po návratu (střihu) jsou již
snoubenci. Ale jako komediograf zachází Camerini s rekvizitou
obchoďáku méně nápaditě než Chaplin nebo bratři Marxové; na prvním místě stojí
čistý morální štít. Úzkoprsosti fašistického režimu odpovídá i neprostupnost
třídní stratifikace (svádění hrdinky nadřízeným, filmem kriminalizovaným),
stejně jako závěr, v němž před dvěma romantickými páry, stvrzenými happy
endem, defiluje ve výloze instalace panenek-děťátek. Rodina jako základ státu. Historik
Bordanella čte výjev i satiricky – rodina jako základ konzumu –, ale takový
soud považuji spíše za ahistorický. [viděno ve vídeňském Filmovém muzeu]
