ŠACH MAT (Alfréd Radok, 1963)

Radokova světovost se vyjevuje v tomto malém klenotu televizního archívu. Už tím, že je prehistorickým příkladem mystifikačního dokumentu – u nás mu někteří po anglicku říkají mockumentary –, budiž příkladem toho, že Radok byl v českém prostředí „někde jinde“. Paralela s Wellesem se může zdát nadnesená, potažmo reduktivní vůči oběma tvůrcům, ale i v tomto případě se nabízí, i když vzhledem k televizním podmínkám spíše tematicky než stylisticky. Film detektivně pátrá v minulosti, v archívech a rozhovory se svědky, po tajemství velkého osudu; Hrušínského jugoslávský velmistr šachu Čentovič by mohl být jedním z Wellesových padlých velikánů…

Zatímco ale Welles kladl důraz na téma lži za kultem osobnosti, je pro Radoka klíčovým prvek inscenace („lži“) jako hledání pravdy. ŠACH MAT se velmi inspirativně pohybuje po ose rekonstrukce – retrospektiva – inscenace. Rekonstrukce (předvádění minulosti v současnosti) se plynule mění v retrospektivu (projekci minulosti); televizní štáb a svědkové při rekonstrukci úzkostlivě trvají na zachování každého detailu z minulosti, rekonstrukce se beze švu propadne do minulosti, když se na scéně objeví sám Čentovič, ač aktuálně nezvěstný. Nakonec se vracíme opět do současnosti, k inscenaci – velkého šachistu v „retrospektivě“ představuje herec Hrušínský, ostatně jako doposud, jenže tentokrát přiznaně. Drama je zcizeno, ale v přímém přenosu se vyjevuje pravda. Hrušínsky jako představitel Čentoviče, tedy Čentovič sám, se poprvé ve filmu ocitá v současnosti, aby byl konfrontován jednou z postav „pozůstalých“. Velikán se musí zodpovídat a zastydět. [viděno na ČT; DVD součástí katalogu k již skončené výstavě Radok 100]