Mnohohlavá situační komedie nechá mrazivost poměrů (Ornestův drsný Čech) jen občas poodhalit za zdánlivě nevinným koloritem, aby byl účinek překvapivější. Daný fikční svět ovšem působí velmi virtuálně. Tvůrci filmařsky kolonizovali periférii země, ale nezbavili se zlozvyku figurkaření. Sudetský problém je zredukován na bezvýznamný znak: konstatuje hřích minulosti, ale jinak pouze stimuluje sled událostí (naschválů) mezi Čechem a Němcem. Obdobně je „cikánský“ problém zredukován na znak jinakosti: pro Poláškovu postavu je etnické stigma jedinou vlastností, jinak je to Polášek… Tvůrci odkazují na problémy rasismu a xenofobie, ale odkazy nejsou myšlenky, pouze vstupy. Národnostní, etnické, sociální, sexuální motivy „oplodňují“ klíčovou noc filmu událostmi, stimulují zápletky. Z chaosu dění se zrodí jednoduchá katarze: tvůrci nemají sebemenší potíž rozlišit postavy na ty, které si zaslouží odejít, a na ty, které jsou odsouzeny zůstat. Ve filmu je pouze jedna žena a ta zjevně hokeji nefandí. Proto může jít. [viděno na kanálech ČT]
24. června 2015
MISTŘI (Marek Najbrt, 2004)
Najbrtův debut je obdobně jako přeceňovaný PROTEKTOR postaven na
"samplování" motivů z české minulosti a současnosti. Z fragmentů
starých příběhů je vystavěn příběh nový, který je vlastně starý: film se opírá
o osvědčenou katarzi: rozchod nevinného hrdiny či hrdinky z malosvěta,
ve kterém se nedá žít. Ztotožnění je snadné, emoce očistná. Po mně potopa
(v případě filmu granát). Stejně jako si PROTEKTOR vybral z dějin
epizodní rekvizitu bicyklu a učinil z ní dynamický vizuální ornament, jenž
upozadil schémata spojená se žánrem válečného dramatu, zde tvůrci takto
naloží s hokejem. Ten rovněž navenek okysličí žánr sociálního dramatu,
navíc patří k tématu filmu (česká povaha); tvůrci jej hravě,
"postmoderně" rozvíjejí, naoko odvádějí pozornost od kritiky k
zábavě, ke stylizovaným plochám (alkoholové vize, komicko-mystický motiv
předvídání výsledků).
Mnohohlavá situační komedie nechá mrazivost poměrů (Ornestův drsný Čech) jen občas poodhalit za zdánlivě nevinným koloritem, aby byl účinek překvapivější. Daný fikční svět ovšem působí velmi virtuálně. Tvůrci filmařsky kolonizovali periférii země, ale nezbavili se zlozvyku figurkaření. Sudetský problém je zredukován na bezvýznamný znak: konstatuje hřích minulosti, ale jinak pouze stimuluje sled událostí (naschválů) mezi Čechem a Němcem. Obdobně je „cikánský“ problém zredukován na znak jinakosti: pro Poláškovu postavu je etnické stigma jedinou vlastností, jinak je to Polášek… Tvůrci odkazují na problémy rasismu a xenofobie, ale odkazy nejsou myšlenky, pouze vstupy. Národnostní, etnické, sociální, sexuální motivy „oplodňují“ klíčovou noc filmu událostmi, stimulují zápletky. Z chaosu dění se zrodí jednoduchá katarze: tvůrci nemají sebemenší potíž rozlišit postavy na ty, které si zaslouží odejít, a na ty, které jsou odsouzeny zůstat. Ve filmu je pouze jedna žena a ta zjevně hokeji nefandí. Proto může jít. [viděno na kanálech ČT]
Mnohohlavá situační komedie nechá mrazivost poměrů (Ornestův drsný Čech) jen občas poodhalit za zdánlivě nevinným koloritem, aby byl účinek překvapivější. Daný fikční svět ovšem působí velmi virtuálně. Tvůrci filmařsky kolonizovali periférii země, ale nezbavili se zlozvyku figurkaření. Sudetský problém je zredukován na bezvýznamný znak: konstatuje hřích minulosti, ale jinak pouze stimuluje sled událostí (naschválů) mezi Čechem a Němcem. Obdobně je „cikánský“ problém zredukován na znak jinakosti: pro Poláškovu postavu je etnické stigma jedinou vlastností, jinak je to Polášek… Tvůrci odkazují na problémy rasismu a xenofobie, ale odkazy nejsou myšlenky, pouze vstupy. Národnostní, etnické, sociální, sexuální motivy „oplodňují“ klíčovou noc filmu událostmi, stimulují zápletky. Z chaosu dění se zrodí jednoduchá katarze: tvůrci nemají sebemenší potíž rozlišit postavy na ty, které si zaslouží odejít, a na ty, které jsou odsouzeny zůstat. Ve filmu je pouze jedna žena a ta zjevně hokeji nefandí. Proto může jít. [viděno na kanálech ČT]
